„Ráda bych řekla, že to, co si občas Evropané myslí o Ukrajině, že je tam v určité části klid, vůbec není pravda. Každý den se střílí, každý den se ostřeluje, každý den tam umírají lidé, a to i civilisté a malé děti. Skutečně není pravda, že by tam byl klid,“ říká o ruské válce na Ukrajině vojákyně Oksana Volodymyrivna Rubaniaková. V Událostech, komentářích mluvila také o tom, co by Ukrajině v konfliktu pomohlo nebo jak jí válka změnila život.
Rubaniaková není pouze vojákyní, ale je i občanskou aktivistkou, básnířkou a spisovatelkou. Sama sebe ale nejvíce identifikuje jako vojákyni. „Je to něco, co je pro mě velice důležité. Ostatní, to je něco, čemu se věnuji paralelně,“ vysvětlila. Rok a půl sloužila v kulometné četě, kde byla jedinou ženou. „Ráda bych doplnila řady vojáků ženami. V ukrajinské armádě nyní slouží 67 tisíc žen na různých pozicích a to je důkaz toho, že ženy mohou stejně jako muži pracovat v armádě,“ sdělila.
Ženy by podle Rubaniakové mohly pomoci vykrýt i personální nedostatek. Pro Ukrajinu je podle ní důležitá pomoc, například prostřednictvím dodávek zbraní. „Pomohlo by nám i to, kdyby se země NATO zapojily do boje, protože v současné době je Ukrajina prakticky sama, kdo zastavuje tuto hordu valící se na Evropu,“ uvedla.
„Jednoznačně mohu říci, že ukrajinská armáda bude stát do konce a bránit naši zemi, protože nebráníme jenom sebe, ale bráníme všechny ostatní lidi, kteří jsou za našimi zády a spoléhají na nás,“ řekla vojákyně. „Nepřítel se snaží absolutně zničit všechno, co na své cestě potká. Pokud ho nezastavíme, tak se to nebude týkat jenom Ukrajiny, ale i ostatních států, proto je třeba ho zastavit tam, kde v současné době je,“ dodala.
„O spoustu přátel jsem přišla“
Rubaniaková hovořila také o tom, jak ji osobně změnila válka. „Předchozí Oksana byla něžná, naivní, mladá a prahla po spravedlnosti,“ popsala. „Současná Oksana vidí, že člověk musí trvat na svých hodnotách, na tom, čemu věří, a že neexistuje nic nemožného. Všeho na světě se dá dosáhnout, pokud se člověk bude orientovat na cíl. I když se občas bude zdát něco nerealistické a odporující zákonům fyziky, já vždycky budu doufat a vždycky budu věřit, že člověk dosáhne všeho,“ doplnila.
„O spoustu přátel jsem přišla,“ řekla dále Rubaniaková. V armádě si ale našla nové. „Vlastně nemám přátele z jiných vrstev, protože už si moc nemáme co říci,“ dodala. Je rovněž studentkou psychologie, což může využít i během služby. „Určitě mi to pomáhá pochopit psychologii lidí a také mých podřízených a dalších vojáků, protože občas je potřeba je podpořit a nějak vzpružit,“ vysvětlila.
Alespoň částečně odpočinout si Rubaniaková může během cest do zahraničí. „Je to moment, kdy mohu vypnout a mohu si odpočinout. Nemáme mnoho takových příležitostí, kdy můžeme odjet na dovolenou. Je to i takový minimální odpočinek od bojů, které každý den zažívám na linii střetu,“ zmínila. Cest využívá i k tomu, aby obyvatelům Evropy sdělila, že je potřeba Ukrajině pomáhat. „Ráda bych poděkovala za pomoc naší zemi,“ uzavřela.
