Na cestě Velké Británie od významného člena Evropské unie až po vystupující stát, který má potíže situaci ustát, se podepsaly v různých fázích různé osobnosti. Někteří brexit vyvolali, jiní se ho snaží ukočírovat, další z něj chtějí těžit.
Referendum o budoucím svazku s Unií vypsal bývalý premiér David Cameron v roce 2015. Chtěl tak v první řadě umlčet euroskeptiky své vlastní strany. V kampani přitom Brity přesvědčoval, aby v EU zůstali – a sám byl přesvědčen o tom, že brexit zamítnou. „Když vyskočíte z letadla, taky nemůžete vlézt zpátky okénkem. A proto by každý váhající měl zítra hlasovat pro setrvání v Unii,“ prohlásil Cameron před hlasováním v červnu 2016.
To se ale přepočítal, jelikož rozčarovaných Britů bylo nakonec víc než těch spokojených. Den po referendu Cameron rezignoval. „Nemyslím, že by bylo správné, abych zůstal kapitánem, který vede naši loď do jejího příštího přístavu,“ vysvětlil svůj krok.
Z politiky se Cameron nakonec stáhl úplně a nyní sepisuje paměti. Podle přátel se ale nudí a touží stát se příštím ministrem zahraničí. Právě ambice byly tím, co vehnalo do opačného tábora jinou výraznou osobnost Konzervativní strany – Borise Johnsona.
Bývalý londýnský starosta Johnson dlouho váhal, na kterou stranu se postaví, pak ovšem kampaň za brexit rozjel ve velkém. „Má britský daňový poplatník přispívat na španělské býčí zápasy?! V žádném případě!“ zdůrazňoval v květnu 2016.
Po referendu se stal ministrem zahraničí, na svou funkci ale po sporech s premiérkou letos v červenci rezignoval. Kompromisy Mayové podle něj udělají z Británie kolonii Bruselu.
Mayová svou pozici oslabila předčasnými volbami
Pokud jde o samotnou Mayovou, ta byla v době referenda ministryní vnitra. Stejně jako její stranický kolega Cameron hlasovala pro setrvání v Unii. Voliče ale od té doby ujišťuje, že výsledek respektuje. „Brexit znamená brexit,“ opakuje premiérka po referendu.
Mayová sice spustila formální proces vystoupení a hájila britské pozice v Evropě, fatální chybou ovšem bylo, že vypsala vloni na jaře předčasné volby, aby si posílila mandát. Tato akce skončila debaklem, jelikož premiérka přišla o drahocennou parlamentní většinu.
Tolik potřebné stability, kterou vyzdvihovala, se Mayová dosud nedočkala. Její vlastní strana byla ve vzpourách dokonce aktivnější než opozice, kterou vede šéf Labouristů, levicový euroskeptik Jeremy Corbyn.
Ten byl už v roce 1975 proti vstupu Británie do Evropského společenství, později proti Maastrichtské i Lisabonské smlouvě. Před referendem ale agitoval proti brexitu.
„Mým projektem bylo hlasovat pro setrvání, abychom mohli změnit a reformovat Evropskou unii, její ekonomickou strategii, aby to nebyly samé škrty a netrestala nejchudší,“ konstatoval Corbyn v době referenda.
Nyní dosaženou dohodu britské vlády s Bruselem lídr opozice odmítl – žádá dojednání lepších podmínek. „Parlament by neměl přijmout špatnou volbu mezi žádnou dohodou a touto dohodou,“ míní Corbyn. Konzervativní strana podle něj „poslední dva roky strávila hádkami se sebou samotnou, místo aby konala ve veřejném zájmu“.
