Desítky tureckých letounů znovu bombardovaly pozice bojovníků radikální Strany kurdských pracujících (PKK) na severu Iráku. Při útoku prý zemřelo několik desítek stoupenců PKK, informaci ale není možné ověřit. Intenzivní ostřelování bylo reakcí na nedělní útok, při kterém na jihovýchodě Turecka zahynulo 16 vojáků.
Víkendový útok u obce Daglica v blízkosti hranic s Íránem a Irákem byl zřejmě nejkrvavější od červencového ukončení příměří mezi Ankarou a PKK. Smrt 16 vojáků způsobil údajně výbuch bomby nastražené u silnice a následná přestřelka. Šest příslušníků armády utrpělo při útoku zranění, žádný z nich prý ale není v ohrožení života.
Turecké letectvo v reakci na atentát již v pondělí zaútočilo na PKK na celkem 23 místech v Turecku. V okresu Yüksekova v jihovýchodní provincii Hakkari armáda údajně zahájila také rozsáhlou pozemní akci. Turecko, Spojené státy i Evropská unie považují PKK za teroristickou organizaci.
Stát se nyní nachází v citlivé politické situaci. V zemi se 1. listopadu uskuteční předčasné volby, které prezident Erdogan vypsal, protože se jeho vítězné Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) nepodařilo sestavit koaliční vládu.
Kritici obviňují Erdogana, že obnoveného násilí využívá k tomu, aby vyděsil voliče a ti pak nevolili prokurdskou Lidovou demokratickou stranu (HDP). Tím se prý Erdogan snaží získat hlasy pro svou AKP. HDP v červnových volbách výrazně posílila a poprvé v historii se dostala do sněmovny.
Kdo jsou separatisté z PKK?
Skupina s leninsko-marxistickým ideovým pozadím vznikla v sedmdesátých letech minulého století. Proti turecké vládě začala útočit od roku 1984 a její hlavní cíl od té doby zůstává stále stejný: získat větší nezávislost na Ankaře. Prosazování si však vyžádalo krvavou cenu v podobě minimálně 40 tisíc obětí. Vrchol vzájemného konfliktu prozatím přišel v polovině 90. let, kdy byly zničeny stovky kurdských vesnic a preživší se rozutekli do větších měst, kde začali zakládat odbojové buňky.
Zatímco do 90. let organizace trvala na vytvoření vlastního státu, postupem času své požadavky zmírnila na vyšší autonomii v rámci tureckého státu. Její akceschopnost výrazně poznamenalo zatčení vůdce Abdullaha Öcalana v roce 1999, kdy byl uvězněn pro zradu.
V březnu 2013 Öcalan z vězení vyzval stoupence PKK, aby ustoupili od bojových plánů v Turecku. Tehdy došlo k částečnému příměří, které po dlouhou dobu vydrželo. Novou vlnu konfliktu spustil letošní červenec a letecké údery Turecka proti severoiráckým táborům PKK.
Krátce po Öcalanově zatčení představila PKK pětiletý plán jednostranného příměří a snažila se zlepšit svůj obraz v očích Turků. K tomu mělo posloužit i několikrát změněné jméno strany, nakonec se ale vrátila k původnímu názvu.
PKK žádá po Ankaře, aby mohla sama více promlouvat do politického dění v zemi a svobodně spravovat své území. Dlouhodobě také usiluje o propuštění svých vězněných členů. Turecko však se stranou odmítá vyjednávat a svolilo pouze k částečné amnestii.
Zhruba před 10 lety se PKK vrátila k vyhrocené kampani proti vládě a setrvala v ní až do tajné dohody z roku 2009, která umožnila příměří. Ve stejném roce však bylo ústavním soudem zakázáno do té doby hlavní politické uskupení Kurdů: Strana demokratické společnosti. Stovky kurdských aktivistů byly následně stíhány za teroristické činy. Bojové milice PKK se tak začaly více stahovat do svých enkláv v severním Iráku.
Tyto procesy dlouhodobě kritizovala Rada Evropy a lidskoprávní organizace včetně Amnesty International. Poukazují přitom na velmi vágní definici terorismu v rámci tureckých zákonů a v řadě případů i na nedostatek důkazů.
Syrská občanská válka – a specifická role Kurdů v bojích s Islámských státem – znamenají nové napětí v kurdsko-tureckých sporech. V červenci zabil sebevražedný atentátník 32 lidí v převážně kurdském městě Suruc. Ze spáchání byl obviněn Islámký stát a vedení Kurdů začalo kritizovat Ankaru za slabý postoj vůči IS. Za několik dnů se PKK přihlásila k zodpovědnosti za zabití dvou policistů v kurdském městě Sanliurfa.
