V Istanbulu proběhlo jednání mezi Tureckem a Řeckem - první po čtyřech letech - které má snížit napětí mezi oběma zeměmi. Další rozhovory se uskuteční v Aténách, uvedla agentura Reuters s odkazem na řeckou veřejnoprávní televizi a diplomatické zdroje. Obě země se přou o vymezení hranic a námořních ekonomických zón ve více oblastech Středomoří.
Obě země, jež jsou členy Severoatlantické aliance, přerušily jednání o sporných bodech v březnu roku 2016. Pondělní schůze v Istanbulu se však nezúčastnili významní vládní představitelé. Podle řeckého deníku Ekathimerini vedl řeckou delegaci profesionální diplomat a tureckou delegaci náměstek ministra zahraničí.
Mluvčí řecké vlády uvedl, že cílem pondělních rozhovorů bylo ověřit, zda obě země mají zájem na vedení jednání od bodu, ve kterém byla přerušena v roce 2016.
Řecko a Turecko zatím hledají shodu na tématech rozhovorů. Atény chtějí jednat pouze o vytyčení zón ekonomického vlivu v Egejském moři a východním Středomoří, Ankara chce rozšířit témata rozhovorů o demilitarizaci ostrovů v Egejském moři nebo o správu vzdušného prostoru.
Obavy ze sankcí
Napětí mezi oběma státy se umocnilo loni na podzim poté, co Ankara zahájila geologický průzkum ve východním Středomoří. Podle Řecka byl v rozporu s mezinárodním právem, protože se uskutečnil na řeckém pevninském šelfu. Ankara to odmítá a tvrdí, že na průzkum, který zjišťuje zásoby ropy a plynu v oblasti má právo.
Už loni v létě se přitom zdálo, že pokračování rozhovorů je na spadnutí, ale pak došlo ke spornému průzkumu a z jednání nebylo nic, řekl zpravodaj ČT v Turecku Václav Černohorský.
Nyní je však situace odlišná. Změnilo se vedení americké administrativy a od Joea Bidena se neočekává, že bude k Turecku tak smířlivý jako byl jeho předchůdce. USA a zvláště Evropská unie pak hrozí Ankaře sankcemi. Turecko má navíc nyní hospodářské potíže, proto deklaruje zájem o zlepšení vztahů s EU.
„Toto má být symbolický první krok, který má dokázat, že to (Turecko) myslí vážně,“ řekl před pondělním jednáním zpravodaj, ale pro kontext dodal, že je to 61. vydání takzvaných průzkumných rozhovorů, které začaly v roce 2002. Zatím poslední podobné jednání se konalo v roce 2016. Nejsou to jednání, kde by se řešil konkrétní spor, ale spíše příprava půdy na další jednání. „Hledání společných jmenovatelů, na jejichž základě by se mohla rozběhnout skutečná jednání.“
Nález nerostného bohatství ve Středomoří je něco, co zvyšuje dekády trvající spory, řekl Černohorský. V jádru sporů jsou ale dlouholeté spory o statut Kypru či teritoriální spory v Egejském moři.
Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu jednal minulý týden v Bruselu s unijními politiky o narovnání vzájemných vztahů pošramocených v poslední době několika spory, zejména právě tím o východní Středomoří. Unie kvůli němu chystá nové sankce, Çavuşoglu před jejich přijetím varoval. EU snahu Turecka vítá, Ankara ji však musí doprovodit konkrétními činy, sdělil Çavuşogluovi podle vysoce postaveného unijního činitele předseda Evropské rady Charles Michel.
Obnovení rozhovorů zřejmě zavedení rozšířených sankcí proti Turecku, se kterými souhlasily členské země na prosincovém summitu EU, oddálilo. „O sankcích proti Turecku jsme dnes nerozhodovali, protože jsme konstatovali pozitivní vývoj,“ uvedl v pondělí německý ministr zahraničí Heiko Maas po zasedání unijních ministrů zahraničí. Podle šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella se ovšem sankce stále chystají. Podle něj je však nyní nutné podpořit zlepšení ve vztazích mezi Tureckem, evropskými institucemi a členskými zeměmi.
EU má kromě podmořského průzkumu výhrady i vůči dalším loňským krokům Turecka, jako například proti otevření pláží v severokyperském městě Varoša, které po turecké invazi na ostrov v roce 1974 musely opustit desetitisíce kyperských Řeků. Podle Unie je tento krok v rozporu s rezolucí OSN. Uklidnění situace na Kypru je další podmínkou Unie pro urovnání vztahů s Tureckem.
Unie by podle Michela chtěla zlepšené vztahy využít mimo jiné k tomu, aby s Tureckem posílila spolupráci na migračních tématech. Ankara od roku 2016 po dohodě s Bruselem lépe hlídá své hranice, a do Evropy tak proudí méně uprchlíků zvláště ze Sýrie. Výměnou za to poskytuje EU peníze na jejich podporu.
