Musíme být opatrní v tom, jak dovolujeme toxickým dezinformacím pronikat do veřejného života, řekl v rozhovoru pro ČT životopisec a válečný reportér Jon Lee Anderson, který pokrýval mnoho válečných konfliktů od střední Ameriky, přes Blízký východ až po Afghánistán. Varoval také před šířením propagandy na sociálních sítích. Existuje příliš mnoho způsobů, jak se ze sociálních sítí stane zbraň, upozornil.
Část pokrytí toho, co se děje na Ukrajině, považuje za vynikající. „Osobně znám alespoň dvě desítky lidí z různých zemí, kteří válku dokumentují z různých úhlů. Jsou to obdivuhodní, neohrožení, morální lidé, kteří se pokoušejí o to nejlepší za obtížných okolností,“ pochválil. Dodal ale, že ne veškeré pokrytí je perfektní po celou dobu. „Je obtížné pokrývat válku. A tato válka, jako další, má svá vlastní pravidla,“ řekl.
Upozornil, že není vidět příliš mnoho živých záběrů z frontové linie. „Část toho ovlivňují vojenská tajemství a bezpečnostní pravidla, která uplatňují lidé, s nimiž tam novináři jsou,“ vysvětlil. Dodal také, že je vidět velmi málo z ruské strany. „Je to z velké míry válečná propaganda,“ podotkl.
Podle něj existuje tendence vykreslovat činy Ukrajiny jako hrdinné. „Je to částečně pochopitelné – vzhledem k tomu, že právě Ukrajinci jsou oběti této války a agresorem je jiná mocnost,“ řekl. Za nezbytné ale považuje usilování o vyrovnané pokrytí válek a dodávání dění na bojišti lidský rozměr. „Jako novináři musíme stále usilovat o to, abychom odváděli lepší práci,“ vyzval.
Komu dát prostor
Jako velké dilema vnímá otázku, jaký prostor dávat informacím, jako je například propaganda Kremlu. „Musíme být velmi opatrní v tom, jak dovolujeme toxickým dezinformacím pronikat do veřejného života,“ varoval.
Domnívá se, že některým lidem by neměl být prostor poskytován. „Podívejte se na soudní případy Alexe Jonese, který několik let obviňoval oběti, konkrétně rodiče dětských obětí masakru ve škole, že si to vymysleli. To je strašně kruté. Tento muž vydělal miliony a miliony dolarů díky své webové stránce, z níž šíří tuto toxickou propagandu,“ uvedl příklad.
To se podle Andersona v jistém smyslu neliší od případu ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova nebo šéfa Kremlu Vladimira Putina a od toho, co říkají na veřejnosti. „Musíme být velmi opatrní, možná musíme to, co říkají, uvádět do kontextu, nebo se od jejich citací distancovat,“ sdělil.
Podle něj je třeba mít na paměti, že pokud například v televizi mluví někdo z pozice prezidenta, může to ovlivnit spoustu lidí. „Pokud je to toxické, musíme to zastavit. Když by takto dnes řval (Adolf) Hitler, dali bychom mu k jeho kázání volný prostor?“ podotkl.
Propaganda na sítích
K šíření fake news a propagandy jsou často využívány sociální sítě. Podle Andersona by měly být nějakým způsobem regulovány zvenčí. „Podívejte se na to, jak (bývalý americký prezident Donald) Trump používal Twitter, jak džihádisté používali Facebook. Viděli jsme šílené nespravedlnosti, krutosti, nábor vrahů, to vše skrze sociální média, která jsou z velké míry neregulovaná. Jejich majitelé se stali plutokraty a multimiliardáři díky tužbám lidí, kteří chtějí mít přístup a okamžité uspokojení prostřednictvím chytrých telefonů a různých platforem. Existuje příliš mnoho způsobů, jak se ze sociálních sítí stane zbraň,“ uvedl.
Podle Andersona je třeba mít na paměti, že politici i válečníci používají sociální média k tomu, aby oslovili veřejnost. „Nemůžeme předstírat, že to slouží jen k prosté informaci a zábavě,“ varoval.
