Mys Canaveral - Nosná raketa Thor Able, která odstartovala 1. dubna 1960 z kosmodromu na floridském mysu Canaveral, vynesla na oběžnou dráhu družici Tiros 1. Rok po nepříliš úspěšném pokusu Vanguardu 2 se tak konečně podařilo dopravit do vesmíru satelit, který byl schopen sledovat počasí a přenášet obraz na Zemi. První z řady Tirosů nesl na palubě dvě kamery, které snímaly obraz ve viditelné a infračervené oblasti spektra.
Během 11 týdnů činnosti první meteorologická družice odeslala vědcům téměř 23 tisíc snímků Země, a to byl jen začátek. Od druhého exempláře měly satelity Tiros na palubě infračervené radiometry, které nejen na dálku měřily teplotu vzduchu i povrchu, ale dodávaly data také o obsahu vodní páry v atmosféře.
Tiros 1 byla družice na polární dráze, tento typ má lepší rozlišení, ale určitou oblast může snímat jen tehdy, když nad ní přelétá. Oproti tomu geostacionární družice snímají stále stejnou oblast, protože se na oběžné dráze pohybují stejně rychle, jako obíhá Země. Tyto družice můžete znát i z předpovědi počasí, nejnovější generace snímá celý zemský disk každých 15 minut a záložní družice může pořizovat snímky dokonce každých pět minut, vysvětloval ve Studiu 6 meteorolog Martin Setvák.
Meteorologové samozřejmě předpovídali počasí i před vypuštěním první družice, díky balonům dostávali údaje alespoň z troposféry, což je nejnižší vrstva atmosféry. Až díky družici Tiros 1 a jejím nástupcům se ale meteorologové mohli podívat na atmosféru z vesmíru. Díky údajům z meteorologických družic se postupně zvyšuje úspěšnost předpovědi počasí, jak ale ve vysílání ČT podotkl bývalý meteorolog Vladimír Seifert, ještě nějakou dobu předpověď počasí zůstane jen předpovědí.
V roce 1960 byli sice Američané první, kdo se zkoumáním počasí z vesmíru zabýval, postupně se k nim ale přidaly další kosmické velmoci. Dnes mají vlastní meteorologické družice evropská mezivládní organizace Eumetsat, Rusko, Japonsko, Čína nebo Indie. Letos se navíc plnohodnotným členem Eumetsatu stalo i Česko.
