Východoněmecká rozvědka HVA pod hlavičkou tajné policie Stasi se dokázala dostat do ústředí NATO nebo ovlivňovat hlasování v západoněmeckém parlamentu. Vznikla před 70 lety a její odkaz teď zachycuje nový dokument. Jeho autor mluvil s mnoha bývalými agenty. Prý jsou na svou práci dosud hrdí.
Zbraně špionů z Německé demokratické republiky (NDR) byly sofistikované: skrýš na mikrofilmy v minci, miniaturní fotoaparát namontovaný v zapalovači nebo třeba schopnost čekat na šanci desítky let.
Dokázali propašovat agenta i do kanceláře šéfa nepřátelské vlády. Obdivovaný západoněmecký kancléř Willy Brandt v roce 1974 rezignoval, když se jeho nebližší spolupracovník a tajemník Günther Guilaume přiznal k vyzvědačství.
V roce 1972 dokázali agenti NDR dokonce úplatky zvrátit hlasování o důvěře vládě v západoněmeckém parlamentu.
Překvapení Američanů
HVA měla agenty také v nejvyšších strukturách NATO. Mezi nimi Rainera Ruppa. Ke špionáži pro Východ přiměl i svou britskou manželku. Z ústředí Aliance dodával materiály tak významné, že se nesměly kopírovat. V bývalé centrále HVA pro ně byla vyčleněna zvláštní místnost.
„Američané byli po skončení studené války naprosto zaskočeni tím, co východní Němci všechno dokázali a kde všude měli své agenty,“ popisuje dokumentarista Jürgen Ast, který teď činnost HVA s jejími aktéry rozebíral.
Prací na dokumentu o rozvědce strávil čtyři roky. Některé bývalé špiony ale k rozhovoru přemlouval podstatně déle. Podle něj jsou ze sta procent na práci pro totalitní režim pyšní.
