Východní Němci jsou v médiích nezřídka stereotypně líčeni jako lidé, kteří si neustále stěžují, a navíc mají zálibu v krajní pravici, je přesvědčena novinářka a psycholožka Melanie Steinová. Založila proto internetový projekt My jsme Východ (Wir sind der Osten), který má ukázat, že lidé narození v zemích bývalé Německé demokratické republiky (NDR) jsou mnohem pestřejší.
„Neexistuje jeden Východ, jsou to často zcela odlišné oblasti,“ zdůrazňuje Steinová, podle níž to tak ale navenek nemusí vypadat. „Zpravodajství německých médií o východě země se hodně orientuje na problémy. Tím, že je na ně tak silně soustředěna pozornost, jsou ta klišé o ,stěžujícím si Východňákovi‘ (Ossi) ještě více vidět,“ říká rodačka z východoněmeckého Meklenburska-Předního Pomořanska.
Ještě výrazněji je podle ní tento trend patrný v posledních dvou letech, poté co se v září 2017 do parlamentu poprvé dostala protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD), která má vysokou podporu právě ve spolkových zemích bývalého východního Německa.
Tamní úspěchy strany, která je považována za pravicově populistickou až radikální, vedou podle Steinové k paušalizaci východních Němců jako příznivců krajní pravice.
„Takoví skutečně existují a dělají nám také problémy. Ale problémem je také to, když kvůli nim není vidět těch zbylých osmdesát procent obyvatel a není vidět, že existuje spousta dalších lidí, kteří dělají skvělé věci,“ míní Steinová, podle níž takový pohled, kromě toho, že neodráží celou realitu, ani nepomáhá při řešení problémů, s nimiž se země bývalé NDR skutečně musí vyrovnat.
Projekt přináší příběhy úspěšných východních Němců
„Rozhodli jsme se proto těch 80 procent posílit a dát jim tvář,“ říká čtyřiatřicetiletá žena o projektu My jsme Východ, který přináší životní příběhy více než 200 převážně mladých a nezřídka úspěšných a světu otevřených východních Němců.
Hovoří tam třeba o svém vztahu k východnímu Německu, o tom, proč se v něm rozhodli zůstat, nebo ho naopak opustit, i o tom, jestli se dnes ještě vůbec cítí být východními Němci.
Pro řadu z nich přitom odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá. Ve východním Německu se sice narodili, často už ale studovali na Západě a dnes pracují třeba za oceánem. Třetina z nich říká, že se jako Východoněmci vůbec necítí.
Negativní nálepka
Podobně je na tom i Steinová. „Nikdy jsem se necítila jako východní Němka, vždycky jsem se cítila jako severní Němka,“ vysvětluje žena, která se narodila poblíž pobaltského Rostocku, žila v Sydney i ve Vídni a nyní pracuje v Hamburku.
Sama si přitom opakovaně kladla otázku, jestli když se někomu představuje jako Němka ze severu, nikoli jako Němka z východu, to není proto, že se za svůj původ stydí. Vždy měla za to, že je to proto, že má s lidmi například ze severoněmeckého a dříve západního Šlesvicka-Holštýnska prostě více společného než s lidmi třeba ze Saska při českých hranicích. „Ale možná je to skutečně tak, že ta nálepka je tak negativní, že jsem ji nechtěla nosit,“ připouští.
Dnes se sice stále cítí primárně jako Meklenburčanka a Evropanka, ale svůj východoněmecký původ rozhodně nezapírá. „Pocházím odtud, je to mou součástí a chci to také ukázat. Je to důležité, protože tolik jiných lidí to zatím nedělá v obavách, aby je hned někdo nepovažoval za onoho stereotypního Východoněmce,“ dodává.
