Po vraždě muže, ze které jsou obviněni dva přistěhovalci, dostali saští pravicoví extremisté do ulic východního Německa i obyčejné občany. Podle Vladimíra Handla z katedry německých a rakouských studií FSV stojí za touto mobilizací spíš kulturní strach v sociálně slabších oblastech než reálná kriminalita. Ta totiž podle statistik nezávisle na migraci klesá. Řešení společenského napětí spatřuje Handl v občanském dialogu a porozumění.
Jak zásadní je současné dění v Sasku?
Je zásadní v tom smyslu, že celé Německo zažívá posun doprava. Nicméně vzhledem k počtům a jejich voličským preferencím se jedná o okrajové skupiny. Tito lidé a tyto skupiny se nedostávají do parlamentu na zemské ani na spolkové úrovni. Avšak tyto krajní skupiny jsou dobře organizované a snaží se do veřejného dění prorazit. Což se jim v tomto případě, jak se zdá, podařilo použitím nešťastné události – vraždy.
Pravicoví extrémisté se případu chytili a byli schopni zorganizovat rozsáhlé demonstrace. K těm se připojili normální lidé, což je druhý problém. Obyčejní lidé se skutečně cítí znejistění kulturně i sociálně. A to je oním nebezpečím, které se otevírá.
Čím to je? Podle jednoho z radních v Chemnitzu všechny statistiky ukazují, že kriminalita klesá, nicméně lidé se cítí méně bezpečně. Čím to?
Jeden můj německý kolega říká: „To je Kulturangst.“ Tedy doslova kulturní strach, protože společnosti se najednou mění. Skutečně (v Sasku) potkáte mnohem více „barevných“ lidí na ulicích. To na východě Německa nebylo vůbec zvykem. Východní Německo bylo „bílá společnost“.
Východ Německa není na multietnicitu zvyklý
Na to jsem se chtěl zeptat. Další zpráva hovoří o zraněném syrském přistěhovalci, opět se případ stal ve východoněmecké zemi (v meklenburském městě Wismar). Funguje stále něco jako mentální železná opona, nebo jde o celoněmecký problém?
Multietnicita, kterou zažívalo západní Německo, skutečně ve východním Německu nebyla a zkušenost s ní zde chybí. Kulturní obava je tam proto daleko silnější než na západě.
Zároveň se objevuje i sociálně-ekonomický aspekt. Výzkumy ukazují, že nejvíce voličů AfD (Alternativy pro Německo) a přívrženců pravicových skupin je v sociálně slabších oblastech. Ty jsou zejména strukturálně slabší. Což znamená, že lidé mají třeba zaměstnání i slušné výdělky, ale nemají perspektivu, že zaměstnání bude trvalé.
Ukazuje se, že to nejsou jen země východního Německa, ale že se takové ostrovy nacházejí i v západním Německu. Tyto ostrovy mají shodnou reflexi uprchlické krize i podpory pravicových skupin a v tomto smyslu se nejedná o čistě východoněmeckou politiku.
Co stojí za kulturním strachem, který jste zmínil? Máme nějaká tvrdá data, jak vypadá klasický přistěhovalec do Německa? Je to člověk, který se snaží začlenit do společnosti, najít si práci či začít podnikat – Anebo je to člověk, který se chce přisát na sociální systém a představuje bezpečnostní hrozbu?
Většina uprchlíků, které sledujeme od roku 2015, kdy byla velká přistěhovalecká vlna, skutečně zažádala o azyl nebo ochranný statut. Podle posledních statistik víme, už tři sta tisíc (tedy jedna pětina) z nich buď pracuje, nebo je ve výukovém programu, který k zaměstnání vede. Zbytek prochází azylovým řízením, což není jednoduché.
Účastníci demonstrací v Chemnitzu si stěžovali, že na ulicích pořád vidí „ty černé“ mladé černovlasé muže. Říkají: „Já musím do práce a oni nemusí.“ To je dáno tím, že se (běženci) do práce jen tak nedostanou, musí se naučit jazyk a podniky je musí zaměstnat, protože neexistuje žádný státní program, který by všechny přistěhovalce najednou integroval do zaměstnání. Podle statistik je jejich chování v zásadě průměrné a srovnatelné s chováním německého obyvatelstva.
Starousedlíci jsou znejištění svou perspektivou
Nicméně přichází nejrizikovější skupina – mladí muži. Ti mají samozřejmě i v domácí populaci nejrizikovější chování a nejvyšší kriminální statistiky.
To je pravda, ale přesto celoněmecká i saská statistika ukazuje, že kriminalita klesá. Pokud jde o zmíněný Kulturangst, podle mě vychází z toho, že přistěhovalci jsou na ulicích. Starší generace, určitým způsobem znejistěná svým postavením a svou perspektivou, je vnímá jako cizí element. Neví, jak s ním (kulturním strachem) zacházet, a v tom je selhání politiky i na komunální úrovni. Politici neumí lidi propojit do té míry, aby se Kulturangst definoval jako skutečně reálné ohrožení, které je třeba řešit. Věc je možné řešit tím, že si lidé budou více rozumět.
Budou bariéry dál růst, nebo se je podaří zahladit?
Je to velká zkouška. Hlavní je zastavit mobilizaci prostřednictvím radikálních pravicových skupin. Ty jsou velmi dobře organizované na sociálních médiích. Pro německou veřejnost je překvapení a určitý šok, že se jim podařilo takto rychle vytáhnout lidi do ulic. Důležitý je občanský dialog, se kterým podle mého trochu pozdě začal saský premiér Michael Kretschmer.
