Vzpomínka na druhou světovou válku je v Polsku stále velmi živá a Poláci sami jsou vůči svým předkům poměrně kritičtí, říká ředitel Polského institutu v Praze Maciej Ruczaj. Vadí jim ale, že jejich pohledu a vzpomínkám na válku svět věnuje málo pozornosti a místo toho zdůrazňuje roli některých polských občanů v nacistické mašinerii. Přitom jen minimum současných obyvatel země je podle Ruczaje ochotno tvrdit, že žádný Polák za války nekolaboroval.
Ruczaj: Poláci přiznávají, že někteří za války kolaborovali. Vzpomínka na válku je u nás velmi živá
9 minut
Ruczaj: Poláci přiznávají, že někteří za války kolaborovali
„Vzpomínka na druhou světovou válku a určitá hrdost na roli Polska v ní je záležitost, která Poláky sjednocuje napříč politickým spektrem. Válka je ta událost, skrze kterou se Polsko definuje, celá země i ve fyzickém tvaru se proměnila. Nemůžete se s Poláky bavit o jejich zemi, aniž byste se k válce dostali,“ zdůrazňuje Maciej Ruczaj.
Polsko je v tomto ohledu podobné Izraeli: „Je to výjimečné v tom, že odkaz války je stále velmi živý, prožívaný dalšími generacemi.“
Klíčové podle šéfa Polského institutu je, že republika na Visle jako stát nekolaborovala, ale byla okupována – a rozdělena mezi nacistické Německo a Sovětský svaz.
„V Polsku existuje pocit, že světová pozornost si toho dost nevšímá. Z těch zemí, které byly nějakým způsobem zaangažovány do budování německého impéria, se příliš mnoho pozornosti věnuje Polsku, zemi, ve které žádná kolaborantská vláda nevznikla. A která naopak od prvního do posledního okamžiku bojovala proti nacistickému Německu. Přesto vzniká dojem, že bychom měli řešit hlavně spoluúčast Polska a Poláků na holocaustu, což asi uznáte, že není úplně správně,“ říká Ruczaj.
Podle něj je to proto, že „polské vyprávění o válce nebylo padesát let slyšet a dějiny napsal někdo jiný.“ To vede k názorovým střetům: „Když nyní přicházíme s naším vyprávěním, tak to vyvolává konflikty. Ale to není v žádném případě namířeno proti Izraeli.“
Kolaboraci některých Poláků přiznáváme, tvrdí Ruczaj
Ruczaj uznává, že někteří Poláci mají antisemitské postoje, v tom se ale podle něj neliší od zbytku Evropy. „Co se ale týče pocitu bezpečí Židů, tak jsou ta čísla pro střední Evropu nesrovnatelná se Západem. I co se týče kriminálních případů s antisemitským podtextem,“ zdůrazňuje.
Podle agentury FRA to ale není takový rozdíl: zatímco přes 40 procent Židů žijících v Německu v průzkumu uvedlo, že se za poslední rok setkalo s útokem nebo výhrůžkou, v Polsku to byla necelá třetina dotázaných.
O pocitu bezpečí židovských obyvatel Polska podle něj svědčí i to, že se v Krakově koná každoročně pouliční festival židovské kultury. „Tisíce lidí se baví v ulicích a město vůbec nevypadá jako pevnost.“
Poláci jsou podle něj také poměrně kritičtí k roli některých předků. „Nedávno jsem o tom četl výsledky průzkumu. A překvapilo mě, že pouze tři procenta lidí jsou schopna prohlásit, že nikdo z Poláků nekolaboroval,“ upozornil.
„Naopak z toho vyplynulo, že máme tendenci zveličovat krajní postavy – hrdinství a kolaboraci. Na obou pólech byla čísla hrozně nadsazená. Zapomínáme přitom na ten střed, který byl nejběžnější, to znamená na ignoranci nebo pasivitu, které pramenily ze strachu,“ dodal.
Současná roztržka podle něj vztahy Polska a Izraele dlouhodobě neohrozí. Kvůli výrokům izraelských politických špiček o údajném antisemitismu Poláků byl zrušen summit zemí visegrádské čtyřky v Jeruzalémě. „Polsko a Izrael jsou si velmi blízké v politickém i kulturním smyslu. Říkáme, že Izrael je náš soused. Mnohé nás spojuje a to spojení zvítězí,“ dodal ředitel Polského institutu Ruczaj.
