Jedním z nemnoha vlivných představitelů opozice v Rusku ovládaném Vladimirem Putinem byl bývalý ministr a vicepremiér Boris Němcov. Pomáhal organizovat pouliční protesty proti Putinově režimu a ostře se proti němu vymezoval, několikrát jej zatkli a uvěznili. Před deseti lety, 27. února 2015, byl Němcov v Moskvě zastřelen.
Do veřejného života v někdejším Sovětském svazu se Němcov, který se narodil 9. října 1959 v Soči a vystudoval radiofyzikální fakultu univerzity v Gorkém (dnes Nižnij Novgorod), zapojil po havárii jaderné elektrárny Černobyl na jaře 1986. Byl členem ekologického hnutí Za jadernou bezpečnost v Gorkém a v roce 1990 jej zvolili do parlamentu. V srpnu 1991 podpořil prezidenta Borise Jelcina čelícího pokusu o komunistický převrat.
Po potlačení puče byl Němcov jmenován zmocněncem prezidenta v oblasti Nižnij Novgorod a následně gubernátorem této oblasti. V letech 1997 až 1998 byl prvním vicepremiérem ruské vlády, od března do listopadu 1997 zastával i post ministra paliv a energetiky. Od dubna 1998 do srpna téhož roku byl pak řadovým vicepremiérem.
Od liberálně smýšlejícího obdivovatele Margaret Thatcherové se očekávalo, že urychlí tempo hospodářských reforem v zemi. Zpočátku se o Němcovovi spekulovalo i jako o možném nástupci Jelcina. Ekonomická krize v roce 1998 však Němcova stála křeslo ve vládě a zhatila i jeho prezidentské ambice. V letech 2000 až 2003 řídil poslaneckou frakci Svaz pravicových sil (SPS) ve Státní dumě a od května 2001 do ledna 2005 byl předsedou federální politické rady SPS.
Po odchodu z parlamentu v roce 2003 se stal jedním z organizátorů pouličních protestů. Putinův režim kritizoval za zhoršující se ekonomickou situaci v zemi, za korupci provázející přípravu zimních olympijských her v Soči či za angažmá Ruska v krizi na Ukrajině. Pod názvem Putin a válka připravoval knihu shrnující důkazy o zapojení ruských ozbrojených sil do bojů na východní Ukrajině. Od září 2013 až do své smrti byl poslancem parlamentu Jaroslavské oblasti.
„Putin je člověk a rozvědčík plný sovětských manýrů. Lidé z KGB jsou velmi podezřívaví, pochybovační a mají ve zvyku manipulovat a nikomu nevěřit. Takové vlastnosti jsou u hlavy státu nesmírně zatracující,“ prohlásil Němcov v jednom z rozhovorů.
Atentát a jeho následky
Němcov byl zastřelen před deseti lety kolem půl dvanácté večer na Velkém moskvoreckém mostě, po kterém se s přítelkyní vracel z večeře v restauraci. Útočníkovi, který na Němcova vypálil asi šest ran, se podařilo uniknout v autě, kterým na místo přijel. Vražda předcházela povolené demonstraci proti Putinově vládě a válce na Ukrajině, která se měla konat 1. března.
Ještě během večeře Němcov poskytl rozhovor ukrajinskému rádiu o připravované akci. V té době pracoval na zprávě objasňující ruskou úlohu v konfliktu na Ukrajině. Smutečního pochodu, který demonstraci následně nahradil, se podle odhadu některých pořadatelů zúčastnilo sedmdesát tisíc lidí, podle policie jich bylo 16 500.
„Vždy byl kritický k politickému dění v zemi. Už v období Leonida Iljiče Brežněva věděl, co se v zemi děje. Do politiky vstoupil za období Perestrojky a Gorbačových reforem,“ uvedla jeho matka Dina Němcová. U příležitosti výročí atentátu byl zveřejněn její poslední rozhovor.
Z vraždy byla obviněna pětice Čečenců. K nejvyššímu trestu, dvaceti letům vězení, byl odsouzen bývalý příslušník speciálního čečenského bezpečnostního praporu Sever Zaur Dadajev. Prokurátorka označila pět Čečenců za bezprostřední vykonavatele nájemné vraždy. Němcovova dcera Žanna, která žije v Německu, se proti rozsudku odvolala s tím, že soud nepřihlédl k politickému motivu vraždy. Objednavatel zločinu na lavici obžalovaných neusedl a Němcovova rodina je přesvědčená, že Kreml o jeho odhalení ve skutečnosti nestojí.
