Ukrajinští zemědělci stále čelí obrovským problémům nejen při pěstování, ale i při vývozu obilí. Práci na polích ztěžují raketové útoky či nevybuchlé miny, ale také nedostatek lidí, neboť mnozí farmáři odjeli bojovat na frontu. Vývoz plodin zase komplikuje neprodloužení obilné dohody ze strany Ruska a útoky Moskvy na infrastrukturu. S farmáři u východoukrajinského Charkova natáčel Jan Řápek.
Rakety, miny či komplikovaný vývoz. Ukrajinští zemědělci se potýkají s mnoha problémy
Horizont ČT24: Problémy ukrajinských zemědělců (zdroj: ČT24)
U Vovčansku v Charkovské oblasti obhospodařují zemědělci pozemky jen pár kilometrů od ruských hranic. Před válkou se o tamní pole staraly na čtyři desítky různých farmářů, teď tam zbývají tři.
Drtivou většinu, dvanáct tisíc hektarů, spravuje česká firma. I jí ruské rakety zničily jednu ze dvou základen. „Pod tímhle byly naskládané traktory, kombajny a technika, tamhle byl sklad chemie, kde jsme si přiváželi chemii na jarní nebo podzimní hnojení, tam byla sýpka, v té ocelové kůlně, která je dneska prostřílená,“ ukazuje Petr Dlouhý, hlavní agronom firmy Agromino.
Pěstují slunečnici, kukuřici, hořčici nebo sóju, teď sklízí pšenici, kterou tam zaseli okupanti. Z preventivních důvodů farmáři pole takříkajíc rozsekali na několik částí. Kdyby například kvůli dopadu rakety nebo nevybuchlé munici začal hořet jeden sektor, bezpečnostní pás zabrání rozšíření ohně. Kvůli obavě z raket pravidelně po práci přemisťují své stroje. Kombajny a traktory vozí půl hodiny od aktuálního místa sklizně.
Mnohá pole nelze obdělávat
Část lidí navíc musela narukovat do armády, a tak na místě pracují spíš starší muži. Například Anatolij Baranov v oblasti zůstal i během okupace. Pro Rusy pracovat nechtěl, ale jakmile odešli, na pole se vrátil. Kvůli ostřelování své vesnice teď do práce dojíždí z Charkova.
„Všechno tady bylo zaminované, jinak žádné problémy. Normálně tady pracujeme, všechno máme, technika nám funguje, všichni dostávají mzdu, takže jinak žádné problémy nemáme,“ popsal agronom Baranov.
Na řadě polí ale pořád místo obilí zůstává plevel a zřetelné stopy po bojích. „Postupně budeme tato pole rovnat, rekultivovat, ale v současné době máme obrovské plochy polí, které nemůžeme obdělávat,“ přibližuje místní předák Roman Šostak.
Některá tamní pole byla silně ostřelována. Na příjezdové cestě lze jen během několika minut nalézt desítky kusů šrapnelů. Zatímco někde se podařilo pole vyčistit, jinde je tolik min, že se tam farmáři raději ani nepouštějí.
Podle Šostaka se nebezpečné předměty nacházejí až na sedmdesáti procentech polí. „Představme si pole třeba o rozloze sto hektarů. Na této ploše se může nacházet jeden, dva, tři kusy nevybuchlé munice.“
Doprava činí polovinu ceny
Sklizené zrno skladují na druhé základně, kterou Rusové neponičili. Během jednoho dne se tam otočí okolo tisíce tun pšenice. Ze země pak většina zamíří vlakem do Hamburku. V černomořských přístavech jim ruští úředníci lodě nezvykle dlouho zdržovali, třeba až na šest týdnů.
„Zhruba polovičku ceny nás stojí doprava a to jsou naše náklady. Pokud by se dokázal vytvořit koridor a pomoc od EU v tom, že by se nám pomohlo, že budeme mít buď standardní cenu, prostě přepravní náklady, nebo by tam byl nějaký fond, který by v tomto pomohl, bylo by to pro nás obrovské plus,“ říká Dlouhý.
Zemědělství je ekonomickou páteří celého regionu. Pokud z něj začnou sedláci odcházet, může to vést až k vylidnění oblasti. Farmáři tak doufají, že se jim na troskách podaří vypěstovat i novou společnost.