Od událostí na kyjevském Majdanu uplynulo pět let, pro některé účastníky se ale mnoho nezměnilo. Jednou z těch, která se o demonstranty na náměstí Nezávislosti skoro tři měsíce obětavě starala, je i Halyna Trofaňuková ze západní Ukrajiny. Po půl dekádě stále musí dojíždět za prací do Polska a stát podle ní běžným občanům téměř nepomáhá.
V roce 2013 vyjela Trofaňuková během událostí Euromajdanu do ulic hlavního města i s příbuznými bojovat za ideály země bližší EU a bez zkorumpovaných politiků. V provizorním táboře na kyjevském náměstí Nezávislosti strávila v mrazech jako dobrovolná kuchařka téměř tři měsíce.
„Budeme tu vařit za všech podmínek. Nechceme, aby naši hoši, naši válečníci, naši kozáci byli hladoví,“ uvedla tehdy.
Protesty jí přinesly i vnuka. „Má dcera a její muž jeli spolu sami dva na protesty v Kyjevě, ale vrátili se tři. Měla ho v bříšku, malého Romančika, dítě Majdanu, našeho malého kozáčka,“ podotkla Trofaňuková.
Pět let od kyjevského povstání ale přišlo vystřízlivění – podle Ukrajinky je vše při starém, možná je situace spíš horší. Trofaňuková vlastní malé hospodářství na západě Ukrajiny, na živobytí si ale musí vydělávat dojížděním na farmy do Polska.
„Stát nám vůbec nepomáhá. Naopak jen bere. V Polsku je alespoň nějaká pomoc, stát se tam o lidi stará,“ říká Ukrajinka. „Lidé umírají ve válce, stejně jako umírali na Majdanu. Proč něco neobětují i naši milionáři a oligarchové? Svůj majetek, auta, svoje miliony?“ ptá se žena.
Odkaz ideálů, za které se stavěla, teď připomíná vlajka v místním muzeu, kterou s sebou měla na Majdanu. Z její vesnice byli s rodinou jediní, kteří do Kyjeva odcestovali. Na tehdejší události nyní vzpomíná už jen nostalgicky během balení na cestu do sousedního Polska.
