Varšava - Krátce před rozbřeskem 1. září 1939 nacistické Německo bez vypovězení války napadlo sousední Polsko. Předcházelo tomu zinscenované přepadení rozhlasového vysílače v Gliwicích, kde komando SS v polských uniformách zanechalo své falešné spolubojovníky - usmrcené vězně rovněž převlečené za Poláky. Útok na Polsko, během něhož si Německo v praxi ověřilo prvky takzvané bleskové války, byl ve skutečnosti začátek druhé světové války, která se s odhadovanými asi 60 miliony mrtvých zapsala do dějin jako nejkrvavější ozbrojený konflikt všech dob.
Tehdejší polsko-německé vztahy se nesly ve znamení napětí a stupňujících se německých územních požadavků. Ty se týkaly především takzvaného Polského koridoru, tedy pásu země zajišťujícího jinak vnitrozemskému Polsku přístup k moři v oblasti Gdaňsku. Hlavnímu útočníkovi, hitlerovskému Německu, šlo ale také o rozbití versailleského systému, který Berlínu nevyhovoval.
Početně menší a hůře vyzbrojená polská armáda nedokázala německému útoku dlouhodobě čelit. Poté, co Francie a Británie nedostály svým závazkům a proti Polsku zaútočil i Sovětský svaz, Varšava koncem září kapitulovala. Podobně jako v případě Československa, také tentokrát vůdce kalkuloval s neochotou evropských mocností napadenému státu pomoci. Aby se pojistil proti případné válce na dvou frontách, uzavřel Hitler koncem srpna pakt o neútočení s Ruskem, jehož součástí byl tajný protokol, v němž si obě země rozdělily sféry vlivu v Polsku a východní Evropě.
Útoku na Polsko předcházelo zinscenované přepadení rozhlasového vysílače v Gliwicích, kde komando SS v polských uniformách zanechalo své falešné spolubojovníky - usmrcené vězně z koncentračního tábora Dachau, rovněž převlečené za Poláky. „Hitler hledal záminku, která by válku ospravedlnila v očích vlastní společnosti. Ani Němci totiž nebyli zcela přesvědčeni, zvlášť ve Slezsku, že na Polsko je třeba zaútočit,“ upozornil historik Damian Reclaw. Přepadení bylo zorganizováno Reinhardem Heydrichem a Heinrichem Müllerem, velitelem gestapa. Aby celá akce vypadala důvěryhodněji, byl na vysílací stanici přivezen Franciszek Honiok, Němec, který pomáhal polským lidem a byl den před tím zatčen gestapem.
Útok na Polsko začal 1. září 1939 brzy ráno. Německé jednotky nejdřív napadly polskou posádku na poloostrově Westerplatte u přístavního města Gdaňsk. Jedna strážní rota polské armády pod vedením majora Henryka Sucharského bránila lehké opevnění proti drtivé německé přesile sedm dní, až 7. září po naprostém vyčerpání kapitulovala. Westerplatte se proto stal důležitým symbolem polského protinacistického odporu.
Bitva o Westerplatte
Přístavní město Gdaňsk nepatřilo před druhou světovou válkou Polsku, ale šlo o takzvané svobodné přístavní město a Polákům v něm náležely pouze tranzitní vojenské sklady na Westerplatte a budova pošty. Obyvatelé města, převážně Němci, vznesli po nástupu Hitlera k moci požadavek připojení k Německé říši. Vzhledem k napjaté politické situaci se tehdejší polská vláda rozhodla vybudovat kolem vojenských skladů určitá obranná zařízení. Uprostřed Westerplatte byla vybudována kasárna pro stočlennou posádku. Na jaře 1939 se Polákům podařilo dopravit do objektu několik minometů a jedno dělo ráže 75 mm. Tajně byla zesílena i posádka kasáren. Koncem srpna do gdaňského přístavu vplula na údajně slavnostní návštěvu německá bitevní loď Schleswig-Holstein, v té době používaná pro výcvik kadetů. V podpalubí však měla naložené zbraně a několik set mužů námořní pěchoty. V noci z 31. srpna na 1. září se loď přemístila blíže k Westerplatte a za svítání, ve 4 hodiny 45 minut, dal kapitán Kleikamp rozkaz k palbě z palubních děl. Po šestiminutové palbě vyrazila do útoku rota pěchoty SS, která postupovala po celé šířce pevniny. Polská posádka, zvyklá na mírovou strážní službu se tak náhle ocitla uprostřed války. Polská obrana se hrdinně udržela sedm dní, během kterých odolávala útokům německých jednotek, které posílil letecký útok 47 letadel. Během bojů přišlo o život 17 polských a několik set německých vojáků.
Následoval frontální útok na společné hranici. Útok na Polsko odstartovala ve tři čtvrtě na pět ráno salva z německé bitevní lodi Schleswig-Holstein, která začala ostřelovat polské překladiště na poloostrově Westerplatte v Gdaňsku. Zároveň se daly do pohybu německé pozemní síly řízené generálem Walterem von Brauchitschem, které do Polska postupovaly ve třech hlavních proudech: z Pomořan, Východního Pruska a Slezska. Po boku Němců se útoku zúčastnili i slovenští vojáci.
Polská armáda neměla reálnou šanci silnějšího protivníka porazit. Od počátku citelně trpěla tím, že se jí nepodařilo dokončit mobilizaci, a tudíž nedisponovala plným stavem mužstva. Polské vojsko, kterému velel maršál Edward Rydz-Śmigly, se pokusilo německý postup alespoň zpomalit a poskytnout tak Británii a Francii čas nutný k zahájení vojenských akcí na západních hranicích Německa. Obě země sice Berlínu 3. září skutečně vyhlásily válku, šlo ale jen o formální akt bez reálných dopadů.
K připomenutí výročí začátku 2. světové války odvysílá Česká televize premiérové dokumenty s dosud nezveřejněnými záběry, dokumentární cykly ve výročním programu doplní na Oscara nominovaný snímek Katyň.
Wehrmacht postupoval polským vnitrozemím velmi rychle a už 8. září se část jeho tankových jednotek dostala k předměstí Varšavy. Polákům se sice podařilo o den později podniknout krátkou protiofenzívu na řece Bzuře, ta ale na pádu hlavního města nemohla nic změnit. Obránci Varšavy kapitulovali 27. září, deset dní poté, co na Polsko zaútočil Sovětský svaz.
Vstupem Rudé armády do konfliktu padla už tak velmi nejistá možnost zaujetí obranných pozic na východním břehu Visly. Poslední větší polský bojový svazek ale kapituloval až 6. října.
