Začátkem října 1968 se poprvé vznesl do vzduchu sovětský dopravní letoun Tupolev Tu-154. Pověst nezvykle rychlého i odolného letadla, které nosilo také barvy ČSA nebo české vládní letky, ale po rozpadu sovětského bloku poškodila řada havárií – na jeho palubě zemřel například polský prezident nebo víc než šedesát členů ruských Alexandrovců. Ke konci jeho kariéry přispěly také hlučné a žíznivé motory.
Třímotorový dopravní letoun Tupolev Tu-154 patřil po čtyři dekády k základním typům ve flotile sovětského a ruského Aeroflotu, létal i v dalších zemích někdejšího východního bloku.
V historii zůstane „stopadesátčtyřka“ například zapsaná jako letadlo, na jeho palubě v dubnu 2004 zemřela řada nejvyšších polských představitelů včetně tehdejšího prezidenta Lecha Kaczyńského.
Před dvěma lety zase zahynulo krátce po startu z letiště v Soči 64 členů slavného Alexandrovova armádního souboru písní a tanců.
Víc než sto nehod a přes tři tisíce mrtvých
Během dlouhých let provozu postihlo Tu-154 celkem 110 nehod, které si vyžádaly přes 3 tisíce lidských životů. Za většinu z nich mohli piloti. Zejména v devadesátých letech pak některé zavinila nedostatečná údržba.
Pilotní chyba byla nejspíše příčinou i vůbec první nehody, která se stala v únoru 1973 na ruzyňském letišti. Zemřelo tehdy 66 ze sta lidí na palubě, mezi oběťmi byli i muzikanti z kapely Evy Pilarové. Zpěvačka tehdy naštěstí v letadle nebyla.
Tupolev ve službách Česka a Slovenska
V českých a slovenských službách ovšem letouny Tu-154 létaly bez vážných nehod více než čtvrtstoletí, a to zejména u vládní letky.
Jeden z tupolevů vstoupil i do sportovních dějin, když v únoru 1998 dovezl do Prahy hokejisty, kteří na jeho palubě slavili olympijské zlato z Nagana. V současnosti je z něj muzejní exponát v Kunovicích.
Ve službách ČR dolétaly Tu-154 v roce 2007, kdy je nahradily moderní Airbusy A319. Na Slovensku poslední vyřadili teprve před rokem.
Koncem 80. let si začaly pořizovat Tu-154 i ČSA, první tři stroje dostaly nátěr s OK v roce 1988. Další trojice začala u aerolinií sloužit o rok později a poslední „tučko“ získaly ČSA v roce 1990. Letadla létala na pravidelných linkách až do března 1998, poté byla nasazována už pouze na charterové lety.
Od začátku 90. let byl tento typ u ČSA postupně nahrazován modernějšími a zejména hospodárnějšími Boeingy 737, poslední Tu-154 aerolinie vyřadily v lednu 2000.
Tupolev ve své době patřil k nejrychlejším dopravním letounům
Šestý dopravní letoun z Tupolevovy konstrukční kanceláře začal vznikat v první polovině 60. let, a to nejen jako náhrada staršího proudového Tu-104, ale také turbovrtulových strojů Iljušin Il-18 a Antonov An-10.
Letadlo vzniklo tak trochu jako „východní“ protiváha amerického Boeingu 727, podobalo se mu třímotorovou koncepcí i svým určením pro lety na středních tratích. Jeho dolet mohl v případě modernizované verze Tu-154M vyráběné od roku 1982 činit až 6600 kilometrů.
Díky výkonným, ale žíznivým motorům patřily Tu-154 k nejrychlejším dopravním letounům. Od počátku byly navržené tak, aby zvládly službu v Arktidě, díky mohutnému podvozku navíc mohly přistávat také na nezpevněných drahách.
Hlavním uživatelem typu se stala sovětská letecká společnost Aeroflot, která první z více než tisíce vyrobených letounů zařadila do služby v únoru 1972. Nakonec je používala téměř 39 let, poslední pravidelný let vykonal Tu-154 na Silvestra 2009.
Během 90. let používala „stopadesátčtyřky“ řada aerolinií v postsovětském prostoru, ale i východní Evropě, Africe či Asii. Nové limity hluku jim sice uzavřely západoevropská letiště, v Rusku ale ještě spolehlivě sloužily a ruské letectvo si poslední nový stroj pořídilo ještě v roce 2013. Po tragédii Alexandrovců ovšem jejich lety omezili i tam.
Posledním, kdo Tu-154 nasazoval na linkové lety, byly severokorejské aerolinky Air Koryo, k vidění u nich byly ještě letos v létě.
