Německá kancléřka Angela Merkelová a maďarský premiér Viktor Orbán si v Šoproni na západě Maďarska společně připomněli třicáté výročí od takzvaného Panevropského pikniku, během kterého se stovkám občanů Německé demokratické republiky podařilo emigrovat na Západ. Událost se stala předzvěstí pádu Berlínské zdi a železné opony.
Kancléřka při vzpomínkové akci poděkovala Maďarsku za otevření hranic v roce 1989 i za přínos pro německé sjednocení. „Z pikniku se stal největší hromadný útěk z NDR od stavby (Berlínské) zdi v roce 1961. Stala se z něj světová událost,“ řekla po ekumenické mši v evangelickém kostele v Šoproni.
„Šoproň je příkladem, kolik toho mohou Evropané dosáhnout, když se budeme odvážně zasazovat za naše nedělitelné hodnoty,“ řekla Merkelová.
Apelovala také na schopnost kompromisu států EU v palčivých otázkách: „Měli bychom si být vědomi, že národní blaho vždy závisí na společném blahu evropském,“ uvedla na tiskové konferenci po boku maďarského premiéra Orbána, s nímž se v posledních letech dostávala do střetu v otázkách migrace i vlády práva v Maďarsku.
Orbán měl pro Merkelovou slova chvály. Uvedl, že kancléřka se těší „úctě maďarského národa“, neboť se zasazuje o soudržnost Evropy. Vyzdvihl, že bez znovusjednocení Německa by Maďarsko nemohlo být osvobozeno od sovětské nadvlády. Dodal také, že jednotu Evropy nelze považovat za dokončenou.
Piknik u železné opony
Pár dní před 19. srpnem 1989 se v kempu u Šoproně objevily tisíce letáků s pozvánkou na „Panevropský piknik v Šoproni na místě železné opony“. Ve skutečnosti právě v této oblasti už v květnu Maďaři odstranili strážní věže i pozemní miny, takže opona už tam nebyla přísně střežena. Ostnatý drát na pozvánce symbolicky přerušoval obrázek růže.
Piknik pořádala Panevropská unie společně s maďarskou opozicí. Patrony akce byli syn posledního rakousko-uherského panovníka a poslanec Evropského parlamentu Otto Habsburský a reformní komunista Imre Pozsgay.
Místem setkání byla silnice mezi rakouskou obcí Sankt Margarethen im Burgenland a maďarskou Šoproní, od roku 1948 přeťatá hranicí. „Toho dne byla hraniční brána mezi třetí a šestou hodinou otevřena,“ vzpomínal jeden z organizátorů pikniku Laszlo Nagy. „Chtěli jsme, aby se naši rakouští přátelé snáze dostali na piknik,“ vysvětlil.
Slogan akce zněl „Bau ab und nimm mit!“ („Zbourej a odnes si s sebou“). Účastníci pikniku si totiž měli odstřihnout kus ostnatého drátu a odnést si jej domů jako suvenýr.
Návštěvníci, které nikdo nečekal
Podle odhadů na piknik dorazilo 20 až 25 tisíc lidí, drtivá většina z nich byli Maďaři. Přijela ale i tisícovka lidí z Německé demokratické republiky. S nimi ovšem organizátoři akce předem nepočítali. Stejně jako s tím, jak se celý piknik vyvine.
Velké překvapení ostatně zažilo i šest maďarských pohraničníků, kteří byli 19. srpna ve službě. I když stále platil rozkaz střílet na každého, kdo se pokusí hranici překonat, zachovali klid. A když Němci přecházeli do Rakouska, jednoduše se dívali jinam.
Na památný den zavzpomínal před pěti lety pro německou televizi ARD Walter Sobel, kterému se během pikniku podařilo přejít hranici s manželkou a dvěma malými dětmi. K plotu se rozběhli okamžitě poté, co si všimli, že je hraniční brána otevřená. Že se jim skutečně podařilo dostat na Západ, pochopili, až když je autobusy společně s ostatními uprchlíky odvážely do Vídně.
„Nic z toho, co se tam dělo, jsme nebrali úplně vážně,“ vzpomínal Sobel. Kvůli možné infiltraci Stasi během pikniku nikdo s nikým nemluvil. „Až když jsme byli na druhé straně, padli jsme si do náručí. Bylo to ohromně dojemné.“
I po 19. srpnu zůstávaly na maďarském území ještě tisíce východních Němců, kterým nakonec Budapešť v noci na 11. září otevřela hranice s Rakouskem natrvalo. Tehdejší západoněmecký kancléř Helmut Kohl označil později maďarské události z léta 1989 za „odstranění první cihly z Berlínské zdi.“
