Vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem se od anexe Krymu na jaře 2014 a konfliktu na Donbase ještě vyostřily. Od léta stojí plot i uprostřed pohraničního dvojměstí Milove a Čertkovo v Luhanské oblasti, kde se vždy mluvilo ukrajinsky i rusky. Plot postavený ruskými pohraničníky rozdělil nejen město, ale i rodiny.
Vysoký ostnatý plot dnes dělí ve dví pohraniční město na pětitisícové ukrajinské Milove a dvakrát větší ruské Čertkovo. Táhne se ulicí pojmenovanou v dobách Sovětského svazu Přátelství národů.
Obě města přitom vždy tvořila jednu obec se společnými službami. Lidé tu vždy mluvili ukrajinsky i rusky, aniž by tomu přikládali význam. Nebojovali proti sobě ani po anexi Krymu, ani po vypuknutí války proruských milic s ukrajinskou armádou jen desítky kilometrů od nich. Dnes je ale kontakt přes plot zakázaný.
„Nedovolí nám přiblížit se k plotu. Ani kousek chleba si nesmíme podat,“ stěžuje si Valentina Boldyrevová z ukrajinského Milove. Její sestra Raisa žije na druhé straně plotu. Na druhou stranu se ale Raisa bez mezinárodního pasu teď nedostane.
Plot chtěl postavit už Kyjev, nakonec to byli Rusové
Hraniční plot už před čtyřmi roky plánoval Kyjev, hned po vypuknutí separatistického povstání. Projekt ale nedokázal financovat a jak se ukázalo, i to málo, co vláda vyčlenila, spolkla korupce a zpronevěra.
Plot nakonec postavili ruští pohraničníci. Ti střeží svoji stranu bariéry, na druhé straně patrolují ukrajinští. A právě oni jsou možná ti jediní, komu rozdělení města vyhovuje. „Od doby, kdy se ten plot objevil, můžu klidně říci, že je ostraha státu výrazně snazší,“ pochvaluje si zástupce velitele pohraničníků z Luhansku Ruslan Greh.
Pěší hraniční přechod tvoří lávka přes železniční trať. Na jedné straně kolejí je autobusové, na druhé vlakové nádraží. Přechod býval plný v obou směrech, ten silniční taky. Teď tu pohraničníky zaměstnává jen hodně řídký provoz – většinou s lidmi z rozdělených rodin.
