Stovky vojáků, kteří během obléhání Mariupolu jako poslední odolávali ruské okupaci, jsou od obsazení města nezvěstné. Jejich manželky a partnerky proto založily sdružení, které se snaží zjistit, kde se nachází. A najít pomocí úřadů jejich stopy v ruských věznicích. V jejich snažení je čeká těžká cesta s nejistým koncem, kde každý krok intenzivně bolí.
Obránce Mariupolu už několik měsíců hledají jejich partnerky. Chceme jen vědět, že jsou naživu, svěřují se
3 minuty
Události: Po obráncích Mariupolu pátrají jejich ženy
„Od 12. dubna jsem o něm neslyšela. Nevím, co s ním je, v jakém stavu je, kde se nachází. Žádné informace,“ popisuje pro Českou televizi manželka vězněného ukrajinského vojáka Olga. Týden co týden nyní obvolává úřady, protože manžela viděla naposledy před devíti měsíci a jeho hlas naposledy slyšela před pěti, když bránil ocelárnu Iljič v Mariupolu.
„Byli tam dva měsíce, možná s minimem jídla a vody. Manžel mi v dubnu vzkázal, že bych ho nepoznala. Že prý zhubnul dvacet kilogramů,“ dodává. S partnerkami vězněných vojáků proto založila sdružení, které opakovaně vyzývá červený kříž, aby po nezvěstných z Mariupolu pátral.
Podle partnerek vojáků jsou jejich poslední únavné měsíce plné obvolávání, ale taky trápení, jak celou situaci vysvětlit nejbližším. „Chci vědět, že je naživu. To je vše. Řekli mi jen, že předají informaci kolegům. Celých pět měsíců jen slyším, že musím čekat a že mohu vyplnit formulář,“ říká.
Svěřuje se také s tím, že její malý syn situaci zatím obstojně zvládá. „Kreslí si pohlednice, aby táta věděl, kde je. Nalepovali jsme je na stromy, různě po městě, aby nás táta našel. Ale je těžké to vydržet, protože se před dítětem pak skrýváte v koupelně nebo na balkoně a brečíte,“ sděluje.
Snažení Olgy a dalších žen je jen jinou formou boje, který Ukrajina už půl roku vede. Na mnoha místech probíhá v zákopech a u někoho ve vlastní mysli.
