Donedávna byla jediná, dnes je jednou ze dvou Češek působících v Mezinárodním výboru Červeného kříže. Eliška Mocková poslední rok života spojila s válkou na Ukrajině a nasloucháním těm nejhorším příběhům a zkušenostem. Právnička se svým týmem objíždí severozápad země a přímo v terénu zjišťuje, co civilisty trápí. Jak sama říká, lidé mají často problémy finanční, psychologické i právní. Většinu z nich nemůže veřejně sdělovat.
Mocková chtěla lidem v konfliktech pomáhat vždy. Kariérní příprava jí zabrala roky. Ovšem na to, co zažívá poslední měsíce, se podle jejích slov připravit nedá. Působí ve zhruba patnáctičlenném týmu. Část dodává hmotnou podporu, jiná hlavně tu morální.
„Tím, že jsme nestranní, neutrální, nezávislí, tak lidé vědí, že nám mohou říct cokoliv. A pokud nám nedají souhlas, tak vědí, že my ty informace nebudeme nikde šířit,“ ujasnila Mocková. I proto se jejímu týmu svěřují například rodiče válečných zajatců.
„Někdy má člověk opravdu chuť sbalit si svých pět švestek a vzít nohy na ramena,“ přiznává.
„I když se děje strašně moc zlých, špatných věcí, pořád se v tom konfliktu skrývá v různých momentech lidskost, pro kterou my tady pracujeme, pro kterou tady jsme,“ dodává.
Eliška Mocková bude se svým týmem na Ukrajině pro lidi v nouzi až do května. Poté si dá na chvíli pauzu. Jak říká, i ona je jen člověk.
