Jalta (Ukrajina) - V nejznámějším krymském letovisku Jaltě se na konci druhé světové války rozhodlo o poválečném uspořádání Evropy, které vydrželo až do přelomu 80. a 90. let. Schůzky, která se konala od 4. do 11. února 1945, se zúčastnili nejvyšší představitelé Sovětského svazu, Spojených států a Velké Británie, tedy Josif Vissarionovič Stalin, Franklin Delano Roosevelt a Winston Churchill. Předmětem jednání bylo vedle koordinace závěrečných operací proti Německu a Japonsku zejména rozdělení sfér vlivu.
V paláci Livadija se tehdy rozhodlo o poválečných hranicích Polska, ale také o rozdělení Německa na okupační zóny. Někteří historikové navíc v jaltské konferenci vidí začátek rozdělení světa na dva bloky a skutečný počátek studené války.
Část demokratických politiků si již tehdy začala uvědomovat, že Stalin nemá v úmyslu dodržet dohodnuté závazky. A sovětský vůdce tato očekávání naplnil, například úmluvy o svobodných volbách a vzniku širokých vládních koalic v zemích, které osvobodila sovětská armáda, zůstaly jen na papíře.
Roosevelt téměř nemluvil, Churchill měl deprese
Na rozpačitých výsledcích konference se podepsala ztížená možnost vyjednávání ze strany USA a Velké Británie. Oba vyjednavači demokratických státu byli totiž během konference ve velmi špatném zdravotním stavu.
Roosevelt byl natolik oslabený, že téměř nekomunikoval. Dobře na tom nebyl ani Churchill, který v průběhu konference čelil těžkým depresím, které jej stíhaly celý život. Jednání tak ovládal Stalin, i když také jeho zdraví nebylo nejlepší, neboť před konferencí prodělal mozkovou mrtvici. Nicméně se cítil dobře psychicky.
Žádost o mezinárodní kontrolu polského území byla odmítnuta
Závěry jaltské konference byly po roce 1945 otevřeně kritizovány. Roosevelt byl obviněn, že odepsal východní a střední Evropu ve prospěch SSSR. V této souvislosti se zmiňuje hlavně odmítnutí žádosti polské emigrační vlády o poválečnou mezinárodní kontrolu polského území.
