Už více než měsíc zůstává v zajetí indonéských separatistů novozélandský pilot Philip Mehrtens. Jeho únos na začátku února znovu otevřel několik dekád dlouhý regionální konflikt, který opět získává mezinárodní přesah. V operaci na jeho záchranu se už angažuje i ministryně zahraničí Nového Zélandu Nanaia Mahutaová. Poslední vývoj odkrývá další kapitolu historie násilného boje v indonéské oblasti Západní Papua o nezávislost, zatím však bez odpovědi na otázku, zda pilot skončí v bezpečí.
Novozélandský pilot je už měsíc v zajetí indonéských separatistů. Nezávislosti Západní Papuy se domáhají desítky let
„Na území Papuy není povoleno létat a pracovat žádnému zahraničnímu pilotovi, dokud nebude Papua svobodná,“ přednáší novozélandský pilot Mehrtens v modré sportovní bundě obklopený zhruba desítkou mužů, kteří mají v rukou samopaly, ruční pistole a šípy. Oděv některých, tradiční papuánské kroje, je v této chvíli značně úspornější než oblečení zajatce se zeleným loveckým kloboukem na hlavě.
Obdobné záběry se s několika drobnými rozdíly opakovaly od začátku února už na třetím videu, které oficiálně zveřejnila ozbrojená skupina Národní osvobozenecká armáda Západní Papuy (TPNPB). Tento indonéský region leží na západní straně ostrova Nová Guinea v těsném sousedství autonomního státu Commonwealthu Papua Nová Guinea. Indonéská vláda provincii na rozdíl od odpůrců nazývá jako Západní Nová Guinea nebo jenom Papua.
Sedmatřicetiletý pilot dopravního letadla Mehrtens přistál 7. února ráno na letišti Paro v horské oblasti ostrova a bezprostředně poté ho ozbrojenci unesli a letadlo společnosti Susi Air podpálili. TPNPB, která je ozbrojeným křídlem Hnutí za svobodnou Papuu (KKB), vzápětí vydala prohlášení s fotografií zajatého pilota, ve kterém požadují nezávislost Západní Papuy, která je pod správou Indonésie od roku 1969.
Na ostrov letěl pilot původně s pěti pasažéry vyzvednout patnáct stavebních dělníků, kteří na místě budovali zdravotní středisko. Podle indonéských úřadů rozhodli představitelé oblasti těsně před incidentem o evakuaci dělníků kvůli údajným výhrůžkám smrti ze strany separatistů. Právě tento krok měl být rozbuškou k akci povstalců.
V další zprávě TPNPB uvedla, že pět dalších pasažérů po zapálení letadla propustila, protože byli domorodými Papuánci. Indonéská policie rovněž ohlásila, že spustila záchrannou operaci, která však naráží na obtížné přírodní podmínky.
„Nemůžeme tam poslat moc lidí, protože Nduga (provincie v hornaté části ostrova) je obtížně dostupná oblast,“ uvedl po únosu pilota mluvčí policie z provincie Papua Ignatius Benny Adi Prabowo a dodal, že se do místa dá dostat pouze letadlem.
Záchranná operace
Novozélandské úřady na únos svého občana reagovaly stanoviskem, které odmítá, aby operace na jeho záchranu byla násilná. Indonéský ministr pro bezpečnost Mohammad Mahfud zmínil, že proto spolupracuje s ministerstvem zahraničí Nového Zélandu. „Už známe jejich polohu, jsou v obklíčení armády,“ řekl Mahfud sebevědomě 1. března indonéské odnoži televize CNN o poloze ozbrojené skupiny a dodal, že je pro vojáky hlavní prioritou bezpečí obyvatel.
Jejich lokaci a další kroky armády ale neupřesnil a v dalších dnech vyjádřil vedoucí záchranné operace Faizal Ramadani pochybnosti nad možností dalšího dialogu s povstalci.
„Nemáme přímé informace, ale dostali jsme zprávy o tom, že pokusy o jednání byly z jejich strany odmítnuty,“ poznamenal velitel podle serveru West Papua Daily na brífinku 7. března v hlavním městě této provincie.
Povstaleckou skupinu, která už desítky let bojuje za nezávislost, vede nyní Egianus Kogoya. Jeho osobu často nazývají západní média jako Daily Mail „psychopatem“, protože podle dostupných informací v roce 2018 stál také za povražděním jednatřiceti zahraničních stavebních dělníků, kteří v oblasti stavěli most.
Boje za nezávislost
Nynější Papua získala v roce 1961 nezávislost na nizozemských kolonizátorech a několik let byla pod správou Organizace spojených národů. Následně byla v roce 1969 i díky spolupráci tehdejšího indonéského prezidenta Sukarna, který byl symbolem osvobození se od koloniální velmoci, se Spojenými státy připojena k rozlehlé ostrovní republice. V oblasti proběhlo hlasování pod záštitou OSN, které dodnes místní skupiny považují za zmanipulované. Od té doby se v regionu bohatém na nerostné suroviny objevilo několik skupin bojujících za vyhlášení nezávislosti Západní Papuy.
Podle serveru The Diplomat mapujícího politickou situaci v Oceánii hovoří mezinárodní organizace v posledních desetiletích o soustavném porušování lidských práv místních obyvatel ze strany centrální vlády v Jakartě. I separatisté obviňují indonéskou vládu z porušování lidských práv, převzetí kontroly nad přírodními zdroji a diskriminace domorodých obyvatel.
Političtí analytici organizace Human Rights Watch rovněž upozorňují na to, že Papuánci, kteří se častěji hlásí ke křesťanství, se v indonéské společnosti, jež se hlásí k islámu, velmi často setkávají s negativní odezvou ze strany většinové indonéské populace kvůli velkým socioekonomickým rozdílům a společenským nerovnostem.
V posledním desetiletí dlouhotrvající konflikt v souvislosti s bojem o nezávislost rozdmýchává i další společenské problémy, zmiňuje výroční zpráva indonéské Národní komise pro lidská práva, kterou představilo indonéské vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky.
Podle této zprávy si ozbrojený konflikt na Papui vyžádal loni nejméně 63 obětí, z toho třináct příslušníků indonéských složek armády a čtyř členů ozbrojených civilních skupin. „Nejvíce obětí však ve skutečnosti pochází z řad občanské společnosti, konkrétně 46 mrtvých v roce 2022,“ píše se tam.
Povstalci oslovili OSN, vláda mluví o teroru
Vzdálený a potlačovaný konflikt eskaluje zejména v posledních letech, kdy se ke slovu znovu dostává zmíněné Hnutí za svobodu Papuy (KKB), které s přestávkami funguje už od sporného referenda o připojení k Indonésii v roce 1969.
Ozbrojené hnutí od roku 2018 podniklo několik krvavých akcí, z nichž nejvýraznější je právě masakr vedený současným vůdcem skupiny Kogoyou na den svobody Papuy. V reakci na několik dalších únosů zařadila indonéská vláda KKB v roce 2021 na seznam teroristických organizací. Skupina má k dispozici více zbraní i kvůli přepadáváním a krádežím na armádních stanovištích, upozorňuje zpráva americké organizace mapující světové konflikty CorpWatch.
„Únosy civilistů jsou nepřijatelné z jakýchkoliv důvodů,“ řekl tři týdny po zadržení novozélandského pilota indonéský ministr pro bezpečnost Mahfud a doplnil, že „Papua navždy zůstane legitimní součástí Indonéské republiky“. Zmínil, že prioritou ozbrojených složek je stále vyjednávání o propuštění zajatce, nevyloučil ale i jiné způsoby zásahu.
Ozbrojená skupina podle posledních vyjádření a tamních médií ale vyjednávání o propuštění zajatce s centrální vládou odmítá. Zhruba po měsíci proto oficiálně vyzvala OSN prostřednictvím dalšího videa se zajatým pilotem ke zprostředkování dialogu o nezávislosti.
Na toto tvrzení reagoval indonéský vojenský velitel na Papui J. O. Sembiring, který pro agenturu Reuters řekl, že záběry jsou „propagandistické“. S teroristy podle něj nemůžou mezinárodní organizace vyjednávat.
Není to poprvé, kdy se KKB hlásí o slovo v globální politice. Na začátku března vydal jejich mluvčí prohlášení, ve kterém podpořil válku na Ukrajině a ruského vládce Vladimira Putina. „Ruská vláda tedy podporuje ukrajinské separatistické skupiny. A Rusko to musí dělat, aby se postavilo na stranu slabých ukrajinských separatistických skupin, které jsou lidmi ze stejné rodiny, jako je Rusko, a pomohlo jim,“ sdělil.
Krvavé metody
Šéf policie v oblasti Papua Mathius Fakhiri zmínil, že v souvislosti s činností KKB vyslýchají významné představitele místních komunit, včetně kmenových a náboženských vůdců, aby vytvořili síť k širší komunikaci s povstalci.
Násilí ovšem zřejmě nepolevuje. Policie během pátrání po Mehrtensovi uvedla, že KKB zabila syna hlavy vesnice Pimbinom v jednom z okresů vysokohorské oblasti Papuy. Vůdce separatistů ovšem toto tvrzení označil za propagandu řízenou z USA.
O napjaté bezpečnostní situaci hovoří i fakt, že po měsíci od únosu zůstává po odklizení ohořelého vraku letadla uzavřené letiště Paro. Po neúspěšných jednáních dokonce hovoří mluvčí povstalců z TPNPB o sestřelování civilních letadel.
„Žádáme, aby žádná aerolinka nepřevážela kohokoliv z ozbrojených indonéských složek, protože se může jednoduše stát cílem naší skupiny,“ napsal 12. března v prohlášení.
„Technicky a takticky je vše připraveno“
Posledním vývojem ve snaze osvobodit Mehrtense ze zajetí je zapojení novozélandské ministryně zahraničí, která ale stále odmítá vojenskou operaci proti vůdcům ozbrojené skupiny.
K zásahu je ale podle mluvčího indonéské policie Pasetyoa armáda potenciálně velmi blízko. Lokalita vůdce skupiny je podle něj vojákům známá díky získání dat z mobilních telefonů, kamer a využití pátrací technologie. „Technicky a takticky je vše připraveno,“ řekl pro indonéský server tempo.co.
Zástupci armády oficiálně tvrdí, že je skupina v obklíčení a může vůdce separatistů rychle zabít, bojí se však eskalace násilí a o bezpečí zajatce. „Musíme být opatrní, protože skupina drží v zajetí další lidské životy,“ řekl koordinující ministr pro bezpečnost Mahfud.
Zástupci armády pak v pátek 17. března znovu uvedli, že jsou připraveni k ozbrojenému zásahu, pouze čekají na pokyn vlády, která se podle dostupných informací snaží s povstalci stále vyjednávat. Generál Yudo Margono však od počátku odmítá nabídku novozélandského velvyslance Kevina Burnetta na pomoc při vyjednávání s únosci proto, že „je přesvědčen, že armáda dokáže operaci dokončit“.
Očekávání dalších vzkazů
Probíhající jednání s Novým Zélandem potvrdila i indonéská diplomacie. Mluvčí ministerstva zahraničních věcí Indonéské republiky Teuku Faizasyah uvedl, že vláda prostřednictvím velvyslanectví na Novém Zélandu pravidelně poskytuje zprávy.
I přes probíhající jednání a stupňující apely separatistů ale stále zůstává další osud novozélandského pilota nejistý. Dva týdny po únosu prostřednictvím jednoho z prvních videí zveřejněného povstalci vzkázal, aby veškerý plat, který měl dostat za práci, získala jeho rodina na jídlo a zaplacení účtů.
Zatím poslední vzkaz rodině zakončil jediným výrokem, který je pod tlakem namířených zbraní zřejmě možné označit za upřímný: „Snad se brzy uvidíme.“