Londýn - Zkázu Titanicu má na svědomí jeho kormidelník, který ve zmatku omylem otočil loď na opačnou stranu. Ve své knize Good as Gold to tvrdí vnučka jednoho z přeživších důstojníků posádky Lady Pattenová. Popírá tak dosavadní teorii, že Titanic v roce 1912 narazil do ledovce kvůli tomu, že plul příliš rychle a nestačil se vyhnout. Podle Pattenové ale byl ledovec dobře a včas viditelný. I po srážce se cestující a posádka údajně mohli zachránit, kdyby loď zůstala na místě a vyčkala na pomoc. Parník ale plul dál a do proraženého otvoru vnikala voda.
Druhý důstojník Charles Lightoller, jenž nejznámější tragédii v historii civilní dopravy přežil, prý fakta při vyšetřování na obou stranách Atlantiku zatajil. Obával se údajně, že by následně zkrachoval majitel parníku a jeho kolegové by se ocitli bez práce. Po Lightollerově smrti se jeho vzpomínky staly rodinným tajemstvím s ohledem na to, aby nebyla poškozena jeho pověst válečného hrdiny od Dunkirku. Nyní ale vnučka, spisovatelka Lady (Louise) Pattenová ve své knize vše prozradila.
Chyba při první a zároveň poslední plavbě parníku na trase z britského Southamptonu do New Yorku v roce 1912 podle Pattenové souvisela s tím, že v té době námořní plavba prodělávala významné změny - z plachetnic se přecházelo na parníky. To s sebou přineslo i změnu manévrovacích systémů a zavádění nových povelů. Část posádky Titanicu prý byla zvyklá na staré typy povelů na plachetnicích, takzvané Tillerovy příkazy, část znala moderní Rudderovy rozkazy - oba systémy se od sebe zásadně lišily.
Když první důstojník William Murdoch spatřil ledovec ve vzdálenosti dvou mil (přes tři kilometry), kormidelní poddůstojník Robert Hitchins si jeho pokyn „hard a-starboard“ vyložil špatně. Otočil loď doprava místo doleva, ale i když byl okamžitě na chybu upozorněn, už bylo příliš pozdě a srážce s ledovcem se nedalo vyhnout.
Lady Pattenová, vnučka jednoho z důstojníků na Titanicu:
„Kormidelník zpanikařil. Skutečným důvodem srážky, který předtím nikdy nevyšel na světlo, bylo to, že kormidlem otočil na špatnou stranu.“
Dědeček Pattenové Lightoller srážku nesledoval, ale zúčastnil se posledního dramatického setkání důstojníků krátce před potopením lodi. Právě tam se dověděl o fatální chybě, ale i tom, co se stalo potom na palubě. Bruce Ismay, šéf společnosti The White Star Line vlastnící Titanic, trval na tom, aby kapitán pokračoval v plavbě. O deset minut později už parník klesal ke dnu. Pokračování v plavbě přidalo totiž na tlaku vodě, která dovnitř proudila proraženým otvorem a překonala hermetické přepážky. Proto se Titanic potopil údajně o mnoho hodin dříve, než kdyby setrval na místě.
„Ismay trval na plavbě, bezpochyby v obavách, aby nepřišel o investice a nepoškodil pověst společnosti,“ tvrdí Pattenová. „Nejbližší loď byla čtyři hodiny vzdálená. (…) Je pravděpodobné, že by Titanic zůstal na hladině, dokud by pomoc nepřišla.“
Později dvakrát vyznamenaný válečný hrdina Lightoller, jediný, kdo zkázu Titaniku přežil a kdo věděl, co se přesně stalo, prý na základě svého kodexu cti cítil, že je povinen chránit svého zaměstnavatele, tedy The White Star Line, i jeho zaměstnance. Jediným člověkem, komu řekl pravdu, byla jeho manželka Sylvia, babička Pattenové. „Babička mi řekla všechno, co se stalo té noci, a my jsme o tom vedly nekonečné debaty… Moje matka trvala na tom, aby všechno zůstalo v rodině: V sázce byla pověst hrdiny,“ uvádí spisovatelka.
