Nizozemská vláda zruší poradní referendum, které v zemi platilo necelé tři roky. Podle kabinetu se tato forma přímé demokracie neosvědčila. Vládní poslanci tvrdí, že existuje velké riziko zneužití plebiscitu kvůli zmanipulované kampani. Kromě toho se zastavují i přípravy zákona o obecném referendu, o kterém se teď hodně mluví v Česku.
Podle poslance vládní Lidové strany Svena Koopmanse chce vláda referendum zrušit hlavně proto, že na otázku často nelze odpovědět jednoduchým algoritmem: ano, nebo ne.
Nizozemský kabinet ruší toto referendum po necelých třech letech, během kterých proběhla dvě hlasování. To první se uskutečnilo v roce 2016, kdy Nizozemci odmítli asociační dohodu EU s Ukrajinou, proti se tehdy vyjádřilo čtyřiašedesát procent.
„Myslím, že to je kombinace špatné zkušenosti s referendem o Ukrajině a určitého strachu, že referendum je možné zneužít. Kolem toho referenda byla velmi špinavá debata, bylo to zmanipulované a nebylo o samotném tématu,“ připomíná profesor ústavního práva z Leidenské univerzity Wim Voermans.
Ten upozorňuje, že je v Nizozemsku velmi nízká hranice pro vypsání referenda. „Kampaň kolem posledního referenda ukázala, že samotný zákon o referendu nebyl dobře připraven a nebyl ochráněn před manipulací. Takže, mnoho lidí má strach, že pokud se dostane do špatných rukou, může být zneužit,“ myslí si Voermans s tím, že to je podle něj dostatečně silný motiv k jeho zrušení.
Ještě než referendum v Nizozemsku definitivně skončí, budou v plebiscitu hlasovat místní občané naposledy ve středu 21. března. Rozhodnout mají o posilování pravomocí tajných služeb. I tentokrát odborníci připouštějí, že vlastně voliči nebudou hlasovat o daném tématu, bude to vlastně referendum o referendu.
Nizozemci ruší i připravovaný zákon o obecném referendu
Sven Koopermans je poslancem za parlamentní stranu VVD, která se podle jeho slov snaží zapojit veřejnost do politiky co nejvíc. Referendum podle něj dělá politiku černobílou, i když není, a vede zjednodušování. „Existuje mnoho nuancí, rádi o sobě říkáme, že jsme země Rembranta, van Goga, a ti pracovali se spoustou barev. A referendum dělá věci jen černé nebo bílé,“ říká Koopermans.
Nizozemští zákonodárci nejen že ruší poradní referendum, ale zastavují i připravování zákona o obecném referendu. Podle Koopermanse je to hlavně kvůli tomu, že výsledek obecného referenda není jen pouhou radou, ale je to definitivní rozhodnutí buď ano, nebo ne. Koopermans zastává názor, že obecné referendum jen vede ke zmatení a jako příklad uvádí referendum o brexitu.
„V něm lidé volili ne v otázce členství Británie v EU. Co ale vlastně znamenalo to ne? Znamenalo to: chceme jinou dohodu s EU? Nebo: nechceme žádnou dohodu s EU? Nebo další stupně šedi? Takže stejně, ne v obecném referendum není jasné. Co vlastně znamená, pokud lidé vysloví jasné ne?“ vysvětluje Koopermans s tím, že v Nizozemsku to takto funguje.
Napětí mezi přímou a zastupitelskou demokracií
V Nizozemsku je podle Koopermanse zvláštní situace, také kvůli specifické deliberativní demokracii, která dává velký prostor všem menšinám. „Máme velice otevřenou demokracii. Ve 150 křeslech naší poslanecké sněmovny zasedá třináct stran,“ vysvětluje poslanec Koopermans.
Pokud v Nizozemsku dostane strana ve volbách dvě procenta hlasů, má nárok na dvě procenta křesel v parlamentu. „To znamená, že máme mnoho stran a mnoho různých názorů. To je samo o sobě dost přímé demokracie. Ale samozřejmě, pokud máte tolik stran, musíte hodně vyjednávat,“ poznamenává Koopermans a podotýká, že v takovém prostředí plném rozmanitých názorů je hodně složité vyjednávat.
Po tak náročném procesu je ze zkušeností Koopermanse hodně složité opět předstoupit před veřejnost a zeptat se jednoduše: ano -ne, „černá nebo bílá“, protože výsledek sám o sobě do té doby prošel velkou demokratickou debatou.
