V zajetí plusů a minusů. Britové rýsují pobrexitové vztahy s EU, láká je verze Kanada+++

Britská konzervativní vláda Theresy Mayové je dlouhodobě kritizována za svůj netransparentní a nejasný postup při brexitových vyjednáváních. Před pár týdny však poodhalil roušku tajemství halící její konkrétní představy o budoucím uspořádání obchodních vztahů s EU ministr pro brexit David Davis, když v rozhovoru pro BBC vyjádřil svoji vizi jakožto tzv. „Kanada plus plus plus“. Co si pod tímto pojmem představit a jaké ekonomické a politické implikace by s sebou takový scénář přinášel, analyzuje ve svém komentáři pro web ČT24.cz politoložka a expertka na britskou politiku Monika Brusenbauch Meislová.

V prosinci 2017 postoupila jednání o odchodu Velké Británie z Evropské unie konečně do své druhé – dle mnohých nepoměrně náročnější – etapy, v jejímž rámci se mimo jiné narýsují i budoucí obchodní vztahy mezi Británií a EU. Pro ostrovní království tak nastává zcela klíčová fáze brexitu, neboť s EU – největším jednotným trhem na světě s téměř půl miliardou zákazníků – v současné době obchoduje mnohem více a intenzivněji než s jakýmkoli jiným trhem. V roce 2016 například činil podíl EU na britském importu 53,9 % a na exportu 43,1 %. 

V úvodu zmíněný tzv. kanadský model budoucí podoby vzájemných obchodních vztahů je od počátku velmi populární a hojně diskutovanou alternativou ke členství země v EU. V podstatě se jedná o dohodu o zóně volného obchodu. Ta je nejnižším stupněm ekonomické integrace a od celní unie se liší tím, že pouze ruší cla mezi dotyčnými celky a nezavádí stejné celní sazby na dovoz zboží ze zbytku světa.

Kanada inspiruje

EU v minulosti uzavřela již několik takových dohod – kupříkladu s Mexikem, Egyptem, Jihoafrickou republikou či Libanonem, které se navzájem odlišují rozdílným stupněm přístupu na vnitřní trh EU. Nejkomplexnější je v tomto ohledu právě Komplexní hospodářská a obchodní dohoda (Comprehensive Economic and Trade Agreement, CETA) s Kanadou, jejíž mnohaleté vyjednávání bylo formálně ukončeno v září 2014 a která prozatímně vstoupila v platnost v září 2017 (v plnou platnost vstoupí poté, co ji ratifikují všechny členské země EU).

Proč si David Davis zvolil replikaci právě této dohody jako referenční bod pro nástin budoucích obchodních vztahů mezi EU a Velkou Británií?

CETA, proti níž mimochodem svého času silně protestovali antiglobalizační aktivisté, představuje nejambicióznější dohodu o volném trhu, kterou se kdy EU podařilo uzavřít. S cílem navýšit obchodní obrat mezi ní a Kanadou (některé predikce hovoří až o čtvrtinovém navýšení) ruší tato dohoda naprostou většinu (cca 98 %) vzájemných cel a celních překážek na dovoz zboží s tím, že po sedmi letech, kdy dojde k odstranění cel na průmyslové výrobky, se tento podíl zvýší na celých 99 %. CETA navíc otevírá přístup k veřejným zakázkám pro firmy na obou stranách. Kanada zároveň nijak nepřispívá do unijního rozpočtu a nepodílí se na společných politikách.

Režim eliminace cel však není úplný – jsou z něj vyjmuty citlivé zemědělské produkty jako například mléčné výrobky, vajíčka či drůbeží, hovězí a vepřové maso (u zemědělských produktů Kanada odstranila cla u 91,7 % tarifních položek a EU u 93,8 % tarifních položek).

V citlivých zemědělských sektorech navíc přístup na trh zároveň omezují i tarifní kvóty; u exportu automobilů je pak aplikováno ono již zmíněné sedmileté přechodné období. Výjimky se týkají i přístupu na trh se službami, a to zejména v citlivých oblastech veřejných služeb a technické infrastruktury.

Navzdory CETA zůstává mezi EU a Kanadou zachováno velké množství netarifních překážek obchodu. Kanadští exportéři se třeba musí přizpůsobit unijním standardům a technickým požadavkům na výrobky, přičemž možnost Kanady ovlivňovat rozhodovací proces při jejich tvorbě je nulová.

Kanada nestačí

Jak lze vidět, model bilaterální dohody po vzoru Kanady skýtá pro Brity mnohé nevýhody, zejména pak z toho důvodu, že ze svého záběru do značné míry vylučuje služby. Ty jsou však pro Velkou Británii naprosto stěžejní, neboť její ekonomika závisí na službách (především pak službách finančních) více než jakákoliv jiná evropská země.

Služby tvoří více než tři čtvrtiny britského HDP a jen v roce 2016 v obchodu s EU se službami vykázalo Spojené království přebytek ve výši 14 miliard liber. To vše je dáno silnou pozicí londýnského City coby světového finančního centra a unikátním britským renomé v poskytování právních, daňových a ostatních komerčních služeb.

A právě z tohoto důvodu do hry vstupují ony tři plus, které mají za cíl model CETA vylepšit a upgradovat pro britské potřeby. Slovy Davida Davise bude Británie usilovat o dohodu, která k těm „nejlepším prvkům kanadského modelu přidá to nejlepší z Japonska, to nejlepší z Jižní Koreji a pak chybějící kousky, což jsou služby“.

Plus plus plus minus minus?

Po odvysílání Davisova rozhovoru na sebe nedaly dlouho čekat sarkastické komentáře přirovnávající budoucí modely k matematickým rovnicím s různým počtem aditivních, respektive inverzních operací. Podle některých z nich by tak finální podoba britsko-unijních vztahů mohla vypadat například jako „Ukrajina plus minus minus“, „Norsko minus minus minus“ (nebo minimalistické a labouristickými poslanci preferované „Norsko minus“) či dokonce jako „Turecko plus plus plus minus minus“.

Otázkou, nevyhnutelně spekulativní, zůstává, do jaké míry je vize Kanady+++ realistická. Podle Davida Davise je reálné uzavřít takovou dohodu během jednoho roku, avšak většina pozorovatelů a komentátorů s takovým odhadem nesouhlasí. Vždyť vyjednat CETA trvalo pět let a další dva roky zabraly finální negociace na politické úrovni. Britská strana kontruje tím, že v jejím případě by se jednalo o neporovnatelně kratší čas, neboť její výchozí pozice se v důsledku úzké provázanosti s unijními strukturami od té kanadské diametrálně liší.

Rozinkový dort 

Ještě významnější je však skutečnost, že se Davisův návrh zatím nesetkává s ohlasem na straně EU. Model Kanada+++, v jehož rámci by měli Britové zajištěn štědrý přístup na vnitřní evropský trh v oblasti finančních služeb a zároveň jim bylo dovoleno plně kontrolovat pohyb osob, je totiž mnohými interpretován jako snaha sníst dort a zároveň si ho ponechat.

Tento výraz (v originále have your cake and eat it) se v anglickém jazyce používá pro příliš přemrštěné požadavky či pokus sedět na dvou židlích. V souvislosti s brexitem se s ním pak lze často setkat při popisu britské tendence vyjednat si ty nejlepší podmínky, aniž by za to musela země příliš obětovat. (A propos, jsme-li už u těch gastronomicko-kulinárních metafor, pro tyto pokusy se rovněž vžilo označení cherrypicking neboli vyzobávání rozinek).

Bruselští vyjednavači se však k jakýmkoli náznakům o obdobné snahy staví odmítavě, takže není vyloučené, že jediné, co se bude nakonec servírovat, bude nikoli „Canada+++“, nýbrž „Canada Dry“. Ostatně optimismus Britů ohledně uzavření ambiciózní dohody s EU nedávno utlumil i přední advokát specializující se na mezinárodní právo, Christophe Bondy, který se velmi aktivně podílel na celém procesu vyjednávání dohody CETA. Podle něj je mnohem pravděpodobnější, že se nakonec podaří vyjednat pouze jen výrazně okleštěnější verzi dohody o vzájemném obchodu. 

Monika Brusenbauch Meislová
Profil

Monika Brusenbauch Meislová

Mgr. Monika Brusenbauch Meislová, Ph.D., působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a externě také na Katedře politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Studovala na univerzitách ve Velké Británii a v Německu a absolvovala řadu zahraničních stáží a výzkumných pobytů (například v Bruselu či Londýně). Dlouhodobě se věnuje britské politice a problematice vztahů Velké Británie a Evropské unie. Mezi další oblasti jejího odborného zájmu patří externí vztahy EU, vztahy mezi EU a členskými státy a česká zahraniční politika.