V hlavním městě Gruzie, probíhají už několik týdnů masivní protivládní protesty. Demonstranti v ulicích se vymezují proti pozastavení přístupových rozhovorů s Evropskou unií a odmítají i výsledky říjnových parlamentních voleb, které byly podle nich zfalšované. V sobotu navíc gruzínští zákonodárci zvolili novým prezidentem kritika Západu a kandidáta vládní strany Gruzínský sen Michaila Kavelašviliho. Protesty zároveň odhalily další problém – časté útoky na novináře. Tématu se věnoval pořad Newsroom ČT24.
Demonstrace v ulicích gruzínské metropole jsou vyostřené od konce listopadu. Kromě protestujících jsou často terčem útoků i novináři. Reportéry napadají bezpečnostní složky i maskovaní muži – někdy označovaní jako tituškové. Jedná se o skupinu lidí, jejichž úkolem je vyvolávat provokace a rozpoutávat násilné konflikty a chaos během demonstrací.
To potvrdil i reportér Ľubomír Smatana z Českého rozhlasu, který se z Gruzie nedávno vrátil. „Mluví se o tom, že jsou to lidé najatí nebo zaplacení. Buď jsou to bývalí policisté nebo pracovali jako ochranka. Jejich úkolem je vyvolat zmatek a mlátit lidi. Oni je ani nezatýkají, oni je prostě jenom zmlátí a odejdou.“ Smatana říká, že jednotlivci dostanou za takovou „práci“ čtyři sta až pět set larů za den – to je v přepočtu kolem čtyř tisíc českých korun.
Osobní zkušenost s napadením má i místní reportér s šestnáctiletou praxí Davit Tsagareli, který pracuje pro Rádio Svobodná Evropa. Bezpečnostní složky ho napadly 29. listopadu v sedm hodin ráno v průběhu živého vstupu. „V tu chvíli ke mně zleva přistoupil příslušník speciálních jednotek a udeřil mě do břicha. Ztratil jsem vědomí, snažil jsem se dýchat. Taky na mě křičel. Další jeho kolega mi dupl na nohu a při tom mi nadával. A další z nich mě kopl do nohy a smál se. Bylo to nesmírně ponižující,“ popisuje.
S gruzínskými novináři je v pravidelném kontaktu i český reportér Ray Baseley. „Všichni pracují ve strachu, nikdo nemá jistotu, že se po demonstraci vrátí domů. Někteří už teď zvažují, že by vycestovali ze země,“ říká. Strach má i Tsagareli. „Pracuji jako reportér více než šestnáct let. Zažil jsem hodně těžkých situací, ale teď je to jiné. Pořád se ohlížím přes rameno, připadá mi, že mě někdo sleduje. Bojím se o sebe i svoji rodinu. Neznamená to ale, že přestanu dělat svoji práci, jen se teď víc bojím.“
Podle Smatany jsou novináři v Gruzii v nezáviděníhodné situaci. „Mají šanci, že se jich zastanou politici EU, ale to jim nepomůže. Pak se jich zastanou světové novinářské organizace, ale to jim taky nepomůže. Jejich (gruzínský) premiér Irakli Kobachidze je vůči těmto věcem totálně imunní. Na tiskovce se jen s úšklebkem usmívá, když někdo zmiňuje útoky od těžkooděnců nebo titušků,“ říká reportér.
Místní organizace, které se zabývají svobodou médií, zaznamenaly od konce listopadu přes devadesát útoků na novináře. Jeden z nich se odehrál 7. prosince. Gruzínskou novinářku z TV Pirveli Maku Čichladzeovou surově srazil k zemi maskovaný muž. O kus dál jeho komplici skopali kameramana štábu. Oba utrpěli zranění hlavy a údajně přišli o kameru i mikrofon.
