Populární kreslený reportér Tintin letos slaví devadesátiny. Belgičané při té příležitosti chtějí vydat druhý díl komiksu z roku 1931 s názvem Tintin v Kongu. Ovšem v původní, necenzurované verzi. Ta ovšem odkazuje na belgickou koloniální minulost a řada kritiků ji obviňuje z rasismu.
Nekorektní Tintin v Kongu. Belgický hrdina se k 90. výročí vrátí v necenzurované podobě
Události: Tintin oslaví 90 let. Na pulty se vrátí jeho necenzurovaná cesta do Konga (zdroj: ČT24)
Tintin v komiksu stával vždy na straně dobra, byl inteligentní, nápaditý a odvážný a neměl prakticky žádné záporné vlastnosti. Přesto se v historii jeho příběhů najdou i výjimky. Jednou z nich je právě původní vydání dílů Tintin v Kongu.
V jedné scéně tam například mladý novinář vyčítá Konžanům, že jsou líní a nechtějí pracovat, zda se náhodou nestydí, že jeho pes musí udělat všechnu práci. Jindy zase domorodce seznamuje s jejich vlastí – ovšem ne s Kongem, ale s Belgií. V pozdější verzi už místo toho raději učí matematiku.
„V dnešní době, kdy se Evropa nacionalisticky uzavírá do sebe, se musíme ptát, zda je správný okamžik na vydávání Tintina v Kongu v původní verzi,“ říká komiksový umělec z Konga Barly Barut.
Nechceme přepisovat minulost, zní z Hergého muzea
V muzeu Tintinova autora Hergého sice současnou kontroverzi chápou, kreslený hrdina se ale zkrátka narodil v jiné době. Přepisovat minulost a zavádět autocenzuru nechtějí. „K tomu, abychom pochopili tehdejší dobu, je potřeba, abychom dnes neměnili žádné detaily,“ říká Marc Vanhacter z Hergého muzea.
Britská Komise pro rasovou rovnoprávnost (CRE) v minulosti vyzvala velká knihkupectví v Británii, aby tento komiks stáhla z prodeje. Podle mluvčí komise totiž dobrodružství Tintina v tehdejší belgické kolonii obsahují „slova s odpornými rasovými předsudky, kde domorodci vypadají jako opice a mluví jako slabomyslní“.
Nevoli vzbudila už první část Tintinových dobrodružství. Tehdy totiž jednadvacetiletý Hergé poslal svého hrdinu do Sovětského svazu. Tintin v zemi Sovětů je reportáží plnou napínavých příhod u „velmi zlých bolševiků“, kde se staví potěmkinovské vesnice a stát obírá rolníky a vyváží obilí.
Francouzští komunisté na to konto knihu v roce 1981 zavrhli a označili ji za primitivní antikomunismus a sprostý protisovětský útok. Autor poté nicméně připustil, že jeho příběh je graficky příliš prostý a politicky sektářský. List The Economist ale v roce 1999 napsal: „Při nynějším pohledu zpět lze konstatovat, že vylíčení země plné hladu a tyranie bylo až nepříjemně přesné.“