Napříč Asií si lidé připomínají více než 230 tisíc obětí na životech, které si před 15 lety vyžádala vlna tsunami v Indickém oceánu. Severně od indonéského ostrova Sumatra udeřilo 26. prosince 2004 zemětřesení o síle 9,1 stupně. Ničivé vlny pak zasáhly pobřeží Indonésie, Srí Lanky, Thajska a řady dalších států. Vlny byly místy vysoké až 17,4 metru. O život tehdy přišlo také osm Čechů. Šlo o jednu z největších přírodních katastrof lidstva.
„Někdy se mi zdá, že se blíží vlna.“ Asie si připomíná 15 let od jedné z nejničivějších katastrof
„Někdy se mi zdá, že se blíží vlna. Stále mám strach,“ říká osmadvacetiletá Suvanní Malivanová, kterou tsunami v thajské provincii Pchanggá připravila o oba rodiče a pět příbuzných. „Někdy se chci odstěhovat jinam, ale narodila jsem se tu. Má matka a otec zde zemřeli,“ dodává.
„Lidé utíkali do vnitrozemí a říkali 'přichází moře'. Neměl jsem ponětí, co tím myslí. Věděl jsem o přílivové vlně, ale nic o tsunami. Tak jsem utíkal k přední bráně svojí vily a otočil se k moři – viděl jsem, jak se voda valí po silnici,“ říká Kushil Gunesekara, zakladatel jedné charitativní organizace, který tsunami zažil jako osmačtyřicetiletý.
V Thajsku, kde zemřelo více než 5300 lidí včetně turistů, se uskutečnil pietní akt, na němž zástupci úřadů hovořili o nutnosti informovat se a být připraven na možné živelní pohromy. „Vláda chce zvýšit bezpečnostní standardy, vybudovat povědomí napříč všemi sektory a chránit lidi před katastrofami,“ uvedl náměstek ministra vnitra Nipon Bunjamaní. Dodal, že 26. prosinec byl zapsán do kalendáře jako den prevence katastrof.
Thajští představitelé později položili věnec v provincii Pchanggá k uctění památky Bhúmiho Jensena, synovce krále Mahá Vatčirálongkóna, který byl v den tsunami na vodním skútru. Uskutečnit by se měla také společná bohoslužba pro křesťanské, muslimské a buddhistické oběti. Večer si obyvatelé nejhůře zasažené thajské rybářské vesnice Ban Nam Khem připomenou nejméně 1400 lidí, kteří tam zahynuli.
Pietní akty se uskuteční také v indonéské provincii Aceh, kde v mohutných vlnách přišlo o život na 125 tisíc lidí a zničeny byly celé vesnice. Oblast byla od té doby do značné míry zrekonstruována. V provincii, která patří k velmi rizikové zóně a která byla v roce 2004 prakticky srovnána se zemí, bylo postaveno zhruba 25 600 nových obytných, komerčních a vládních budov.
„Vždycky říkám mladší generaci – pokud žijete na pláži nebo v její blízkosti jako my a pokud dojde na silné zemětřesení, poté, co se dostanete ze šoku, prostě utíkejte pryč, protože pak už možná nebude čas. Proč jsme tehdy neběželi? Protože jsme to nevěděli,“ vysvětluje přeživší prodejkyně suvenýrů Mundiyah Binti Sahanová.
„Byl to nesnesitelně bolestivý okamžik. Pro hodně lidí to byl moment, kdy ztratili řadu věcí, ale pro další to byl moment, který jim pomohl v životě něčeho dosáhnout. Pro lidi to byla příležitost vstát z popela. Tsunami dala lidem velkou lekci,“ vzpomíná přeživší Namal Ishariová.
Nejvíce byla postižena Indonésie, kde vlny zabily kolem 160 tisíc lidí, 35 tisíc dalších zemřelo na Srí Lance, přes deset tisíc obětí hlásila Indie. V Thajsku, považovaném za turistický ráj, zemřelo nebo bylo pohřešováno kolem osmi tisíc lidí. V Somálsku, Myanmaru a ostrovních Maledivách zahynuly stovky lidí. Řádově desítky osob, považovaných za mrtvé, přiznaly Malajsie a Tanzanie. Úmrtí byla hlášena také ze Seychel, Bangladéše, Jemenu a Keni.