První cesta Donalda Trumpa do Evropy v roli amerického prezidenta měla být šancí, jak uklidnit a vyjasnit situaci, místo toho ale přiživila rozpaky a nedůvěru, uvedl v komentáři francouzský list Le Figaro. Média si všímají i proslovu německé kancléřky Angely Merkelové, která podle nich nepovažuje Trumpa za důvěryhodného partnera a nadále s ním nepočítá.
Merkelová v neděli v Mnichově na předvolební akci vyzvala Evropu, aby přestala spoléhat na ostatní a vzala svůj osud zpět do vlastních rukou. „Slova Merkelové byla obecně pochopena jako pragmatické, téměř hořké konstatování nového stavu věcí,“ poznamenala agentura AFP.
Kancléřka v proslovu uvedla, že její proslov je reakcí na názory z posledních dní. Ačkoli Trumpa a jeho postoje v Mnichově nezmínila, komentátoři se shodují, že hovořila s odkazem na jednání s Trumpem na summitu NATO v Bruselu.
Deník The Washington Post označil slova německé kancléřky za prozatím vůbec nejtvrdší hodnocení Trumpovy historicky první návštěvy evropského kontinentu v roli prezidenta USA.
Merkelová si stále více zvyká na fakt, že Británie opouští Evropskou unii, což je také jeden z důvodů, proč kancléřka vyzvala, aby Evropa vzala osud do svých rukou, uvádí The New York Times. Nový francouzský prezident Emmanuel Macron přitom již jasně ukázal, že chce s Německem spolupracovat, všímá si list.
„Zdá se to být konec éry, kdy Spojené státy udávaly krok a Evropa kráčela v jejich stopách,“ prohlásil někdejší americký vyslanec při NATO Ivo Daalder. „Dnes Spojené státy míří v klíčových záležitostech směrem, který se zdá zcela opačný s tím, kam směřuje Evropa. Prohlášení Merkelové je uznáním této nové skutečnosti,“ dodal.
Řada komentářů na sociálních sítích ale podle DPA upozorňuje na to, že kancléřka nezvykle otevřeně hovořila na předvolebním shromáždění v pivním stanu, takže jakékoli vyvozování nové podoby transatlantických vztahů z jejích slov by bylo jen nepřiměřeným nafukováním kampaňové rétoriky.
Merkelová je pro atlantickou spolupráci, reagoval její mluvčí
„Kancléřčina slova byla jasná a srozumitelná,“ konstatoval kancléřčin mluvčí Steffen Seibert s tím, že Merkelová zůstává hluboce přesvědčeným příznivcem atlantické spolupráce. „Protože transatlantické vztahy jsou pro kancléřku velmi důležité, považuje za správné upřímně hovořit o rozdílech,“ zdůraznil ale mluvčí.
Německá média si pro změnu všímají summitu G7, který poznamenaly hluboce rozdílné názory na otázky životního prostředí nebo migrace.
„Merkelová už USA nepovažuje za spolehlivé,“ stojí například v titulku Süddeutsche Zeitung. Podobně to vidí i Die Welt, který svůj hlavní text nazval: „Spolehnout se na USA - ,ty časy jsou už do jisté míry pryč‘“, nebo Frankfurter Allgemeine Zeitung s titulkem „Merkelová: My Evropané musíme vzít svůj osud do svých rukou“.
Prakticky stejná slova ve svém komentáři volí list Rhein-Neckar-Zeitung. „Když Američané odmítají hrát vedoucí roli, musí vzít Evropané svůj osud do vlastních rukou - jak Angela Merkelová správně požaduje. Jednoduché to ale každopádně nebude. Protože Evropané nejsou vždy tak jednotní, jak byli na Sicílii v opozici proti Donaldu Trumpovi.“
Je třeba hledat spojence jinde, píší Němci
Deník Tagesspiegel vyjadřuje přesvědčení, že by na situaci Evropa, Japonsko a Kanada měly v krátkodobém horizontu reagovat posílením svého angažmá v oblasti migrace a boji proti hladu, například výrazným zvýšením své dosavadní pomoci.
Pro zvýšenou spolupráci této skupiny zemí se vyslovuje list Flensburger Tageblatt. „Jak EU, tak NATO a G7 teď vědí, s kým mají co do činění, a že z Washingtonu se v příštích letech nedá nic očekávat. Evropa a země jako Japonsko, Kanada nebo Čína se sblíží. Trump se mýlí, když si myslí, že se prosadil. Ztratil spojence, dlouholeté přátele a možnost utvořit koalici, která by prospívala také USA,“ píše deník.
„Věci budou o to těžší, že Trump nesleduje jen přesvědčení ostatních, ale má také specificky svoje kritéria úspěchu. Zatímco velká část lidstva jeho výstupy sleduje s nevěřícným zděšením, vrátil se prezident zpátky do USA s přesvědčením, že jeho první zahraniční cesta byl velký úspěch,“ míní Süddeutsche Zeitung.
