Japonští zákonodárci ve středu schválili zákon, na jehož základě mohou požádat o odškodnění desítky tisíc lidí, kteří byli kvůli postižení sterilizováni v rámci vládního programu. Cílem bylo zamezit narození dětí, které program označoval jako „podřadné“. Mezi oběti se řadili lidé s fyzickým či duševním omezením, psychicky nemocní, malomocní, ale i osoby s poruchami chování. Mnohdy navíc ke sterilizaci došlo bez jejich souhlasu. Vláda program ukončila v roce 1996.
„Hluboce se omlouváme,“ obrací se podle agentury Reuters text zákona k obětem. Každé z nich vyměřuje odškodnění až 3,2 milionu jenů (přes 650 tisíc korun). Mnozí z dotyčných operaci podstoupili jako náctiletí, nebo dokonce ještě v mladším věku. O odškodnění musí požádat do pěti let a každý případ ověří rada odborníků.
Během vládního sterilizačního programu podstoupilo mnoho lidí kvůli svému postižení či chronické nemoci operaci, která jim zamezila mít děti a způsobila jim velké utrpení, uvedl japonský premiér Šinzó Abe.
Kabinet podle japonského premiéra vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby z tamní společnosti vymizela diskriminace postižených. „Přemýšlel jsem nad tím dlouho a za vládu, která tento program uplatnila, bych se rád z hloubi srdce omluvil,“ dodal Abe.
Víc než 16 tisíc Japonců bylo sterilizováno bez souhlasu
Sporný zákon o eugenické ochraně vstoupil v Japonsku v platnost v roce 1948, kdy zemi po druhé světové válce sužoval nedostatek jídla. Platil až do roku 1996.
Odhaduje se, že za tu dobu podstoupilo sterilizaci kolem 25 tisíc lidí, přičemž nejméně 16 500 z nich k zákroku nedalo souhlas. V tom případě operaci mohla schválit eugenická rada, která tak mnohdy činila jen po povrchním prozkoumání případu. Úředních záznamů se dochovalo jen málo.
Nejvíce zákroků bylo provedeno v šedesátých a sedmdesátých letech, poslední člověk sterilizaci podstoupil v roce 1993. Kolem dvou desítek obětí z celého Japonska vládu žalovalo o odškodnění a omluvu. První rozsudek se očekává na sklonku května.
Eugenika usiluje o zušlechtění lidské rasy
Eugenika, považovaná v současnosti za nebezpečnou pavědu, propaguje cílené křížení lidského druhu v zájmu „zušlechtění rasy“. S cílem zlepšit genetickou výbavu lidí bránila „defektním“ jedincům v zakládání rodin.
Zavedením eugenických zákonů proslulo zejména nacistické Německo. Japonsko není jedinou zemí, která se k takovému opatření uchýlila i po válce. Většina států platnost těchto zákonů zrušila v 70. letech.
Nucené sterilizace v Česku
S podezřením na nucené sterilizace v Česku, a to především romských žen, přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC). Za to, že stát porušoval práva lidí a dosud je neodškodnil, ČR sklízí kritiku od řady mezinárodních organizací.
Centrum ERRC uvedlo, že se vyskytly případy, kdy ženy nedaly k zákroku souhlas nebo k němu kývly v mezní situaci či pod pohrůžkou odebrání sociálních dávek. Romské ženy byly podle studií sterilizovány od roku 1959.
Nechtěnými sterilizacemi žen se v minulosti zabýval ombudsman, soudy všech stupňů i Evropský soud pro lidská práva. Nad sterilizacemi oficiálně vyjádřila politování vláda Jana Fischera. V Česku zákrok nedobrovolně podstoupila řada Romek, byly jich přinejmenším desítky, podle některých odhadů stovky až tisíce. Podle Ligy lidských práv ale nešlo výhradně o Romky, ale i o ženy s postižením.
„V komunistickém Československu byla tato praxe uzákoněna v roce 1971 na základě přijetí směrnice o provádění sterilizace. Směrnice dala veřejným orgánům víceméně volnou ruku k systematické sterilizaci romských žen a žen se zdravotním postižením bez jejich plného a informovaného souhlasu jako prostředku kontroly jejich porodnosti,“ uvedlo centrum ERRC ve zprávě z roku 2016.
Směrnice o sterilizaci byla zrušena v roce 1993. Podle serveru Romea.cz byla poslední zdokumentovaná sterilizace provedena v roce 2007.
