Česká republika bývala skutečně bijícím srdcem Evropy. Po listopadu 1989 mluvili lidé v Československu o cestě do Evropy jako o návratu domů, Česko jako země Franze Kafky, Václava Havla nebo Milana Kundery ale udělalo obrovský krok zpět. V Událostech, komentářích tento názor vyjádřil francouzský filozof Bernard-Henri Lévy, který hovořil mimo jiné o populismu a spolupráci evropských extremistických politiků s hnutím SPD. Rozhovor s ním vedl Martin Řezníček.
Čím to, že na představu politiky Marine Le Penové, kterou sdílí s mnohými jinými z českých politiků, tolik lidí slyší?
Je to v zásadě nesrozumitelné. Pokusím se to říci velice jednoduše, bez polemiky. Je to žena, která nemá ráda Francii, která nemá ráda Evropu, která je podřízena Vladimiru Putinovi a já tomu nerozumím, jak ji francouzští patrioti, nebo i čeští patrioti mohou obdivovat. Pro mě je to záhada.
Vy jste kdysi řekl, mimochodem také v rozhovoru pro Českou televizi, že za populismem stojí únava z demokracie nebo únava ze svobody. Není s národem, ať už jsou to Francouzi nebo Češi, něco špatně, když jsou unaveni z těchto hodnot?
Ano. Máte okamžiky, kdy jsou lidé poněkud unaveni z demokracie. Vzpomeňte si na 30. léta minulého století. Celá řada žen a mužů, kteří byli demokraté, nebyli fašisté, měli pouze pocit, že demokracie je na samém konci svých možností a že je třeba vymyslet něco nového. Nyní se nacházíme v obdobné situaci. Je celá řada Francouzů či Pražanů, kteří, když se jich zeptáte, řeknou vám, že demokracie je to nejlepší, co můžeme mít.
Ale zároveň řeknou, že demokracie již nemá vítr v plachtách, demokraté již sami nevěří v ty vlastní hodnoty a budeme tedy důvěřovat těmto populistům, kteří říkají cokoli, vůbec nevnímají realitu a viděli jsme to i v rámci brexitu, vytáhnou jakoukoli lež a pošlou lid hlavou proti zdi, jenom aby hájili své vlastní zájmy. A co dělá Marine Le Penová v Praze? Ona hájí ten svůj obchůdek. Ona si tam hájí svůj rodinný podnik, ve Francii v průzkumech veřejného mínění výrazně klesá, takže ona sem přijela, aby trochu zase povstala. Tak jako v tom byznysu, který tak má rád pan Babiš, chce ona restartovat ten svůj byznys zde v Praze.
Když se bavíme o populismu, který bude hrát pravděpodobně velkou roli v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, myslíte si, že tedy padá staré rozdělení na pravici a levici, které bylo poměrně dlouho patrné i v Evropském parlamentu, a že tady bude nové, poměrně jasné dělení na protisystémové strany a na ty strany, které chtějí nějakou Evropskou unii, byť se liší v tom, jak by měla vypadat?
Já bych to neřekl až takto. (…) Není důležité, zda jsme na pravici, na té liberální pravici nebo liberální levici, důležité je, abychom vystavěli hráz těmto lhářům, těmto podvodníkům, těmto lidem, kteří profitují z chudoby. Potom můžeme vést diskusi mezi lidmi na pravém spektru, na levém spektru, kteří mají jiné vize, ale důležité je, aby ti, kteří chtějí dát ostnatý drát na hranice, ti, kteří chtějí plivat na odkaz Václava Havla, ti lidé, kteří by mohli být směšnými hrdiny z románu Milana Kundery, aby se nedostali k moci.
Jsou u moci v Praze a je to opravdu velmi smutné. Je to neskutečné. Já si vzpomínám na Českou republiku, v té době se jmenovala ještě Československo, před 30 lety jsem sem byl vyslán Francoisem Mitterrandem a vzpomínám na Čechy, kteří říkali ne jen, že chceme jít do Evropy. Oni říkali, „chceme se vrátit domů, chceme se vrátit do Evropy, protože to je náš domov“. Ti byli největší Evropané ze všech.
Vzpomínám si, jako by to bylo včera. Praha, to bylo bijící srdce Evropy. Pražané nepotřebovali nějaké schůdky do Evropy, oni tam chtěli mít svoje řádné místo v srdci Evropy. A když vidím pana Babiše dnes a při plánovaném setkání mu to řeknu z očí do očí, musím říci, že tato země Franze Kafky, země Václava Havla nebo Milana Kundery udělala obrovský krok zpět.
(Redakčně kráceno. Celý rozhovor najdete ve videu v úvodu článku.)
