Slovenský premiér Robert Fico prožívá jedno z nejhorších období své politické kariéry. Vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky vyhnala do ulic demonstranty a část veřejnosti spolu s opozicí volá po pádu vlády. Její obměnu si přejí i koaliční partneři. Premiér ale zatím odmítá ustoupit.
Ještě nedávno se Robert Fico cítil neporazitelný. Nejsilnější politickou sílu na Slovensku ostatně představuje už dvanáct let.
Vystudovaný právník byl před rokem 1989 členem komunistické strany, po revoluci zasedl ve sněmovně za postkomunistickou Stranu demokratické levice, v níž se vypracoval až na místopředsedu. Na konci devadesátých let ale stranu opustil a pustil se do vlastního projektu jménem Smer. První volby formaci sice poslaly do opozice, Fico však stranu posiloval.
Díky integraci menších subjektů Smer postupně zcela ovládl levicovou scénu v zemi – a od roku 2006 (po vládním období Mikuláše Dzurindy) Smer všechny poslanecké volby vyhrál. Nejprve se ziskem 29 procent hlasů, který proměnil v první Ficovu vládu. O čtyři roky později už zvítězil s 35 procenty. V tomto případě mu ale ani silná pozice nestačila na vládní roli, když se proti Smeru postavila pravicová uskupení v čele s Ivetou Radičovou z SDKÚ-DS.
V opozici ovšem slovenští sociální demokraté vydrželi jenom dva roky. Koalice totiž spojila otázku své další existence s přijetím eurovalu, které ovšem odmítla vládní Svoboda a Solidarita. A pád vlády vedl k předčasným volbám a Ficovu velkolepému návratu, kdy mu drtivá výhra s 44 procenty umožnila vytvořit jednobarevný kabinet.
První místo zopakoval Smer i ve volbách před dvěma roky, kdy však jeho podpora spadla na 28 procent – a obhajující ministerský předseda v předtuše roztříštění politické scény při příchodu do štábu mluvil o očekávatelné bramboračce. V následujících týdnech se také předvedl jako nebývalý pragmatik, kdy do jediné koalice svedl přivést centristickou Sieť (jež se ještě před volbami zdála jako hlavní rival Smeru), národovce ze Slovenské národní strany a současně s nimi i slovensko-maďarskou stranu Most-Híd.
Mistr pragmatických proměn
Fenoménem slovenské politiky zůstává Smer dodnes, stejně tak Fico, který stojí v čele strany od momentu, kdy ji založil – a podle potřeb osciluje od proevropských akcentů a národovecké tematiky (před posledními volbami tematizoval uprchlickou hrozbu podobně jako u v Česku Tomio Okamura).
I když politickou dominanci podlomily loňské krajské volby, v nichž Smer mimo jiné ztratil čtyři z dosavadních šesti postů županů (ekvivalent hejtmanů), v plánu měl Fico vyhrát poslanecké volby i v roce 2020 a stát se premiérem počtvrté.
Opakovaně mluvil o úspěších své vlády a historické šanci Slovenska zamířit do evropského jádra. „Chci s velkou radostí konstatovat, že se stáváme jakýmsi proevropským ostrovem v regionu,“ řekl loni na podzim, i když Ficovi kritici v souvislosti s uprchlickou krizí spíš říkali, že vytahuje zemi z jádra EU a politicky ji tlačí k Východu.
Výtky také v minulosti směřovaly na to, že různé kauzy jsou dlouhodobě zametány pod koberec nebo jejich vyšetřování trvá dlouhou dobu, přestože si nynější Ficova koaliční vláda zařadila zintenzivnění boje proti korupci i do svého programového prohlášení.
Vražda, která může proměnit politické vedení Slovenska
Velkou krizi ale přinesla vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, o které se Slovensko dozvědělo na konci února. Ficovou pozicí může zásadně otřást, protože Kuciak psal o vazbách premiérova okolí na italský organizovaný zločin.
Portál Aktuality.sk uvedl, že Kuciak se naposledy věnoval článku o podnikatelských vazbách Ficovy asistentky Márie Troškové a bývalého poslance Ficovy strany Směr-sociální demokracie a donedávna tajemníka bezpečnostní rady státu Viliama Jasaňa s italským podnikatelem Antoninem Vadalou, který byl prý napojen na italskou mafii 'Ndrangheta. Jasaň i Trošková rezignovali na své posty na úřadu vlády, a to do vyšetření případu.
Opozice začala mluvit o Ficově demisi a do ulic vyšlo demonstrovat nejvíc lidí v dějinách slovenské samostatnosti. Slovenský premiér podle tamního tisku nepochopil vážnost situace.
Přidal se i prezident s jasným požadavkem – buď zásadní obměna vlády, nebo předčasné volby. „Nemůžu zlehčovat atmosféru, která dnes naši zemi dusí. Nevraživost je obrovská, nedůvěra je nevídaná. Pocit nespravedlivého státu je skoro absolutní,“ prohlásil Kiska. Ministerský předseda ale slovům prezidenta nenaslouchá, a naopak ho obvinil, že se přidal k opozici a že se snaží destabilizovat zemi.
Právě s hlavou slovenského státu se pojí zatím největší Ficova politická porážka, a to když se rozhodl kandidovat na prezidenta. Díky své popularitě platil Fico za favorita, nakonec ho však v roce 2014 ve druhém kole porazil nestraník a politický nováček Andrej Kiska – a pokud jej dnes Fico spojuje s postrachem konspirátorů Georgem Sorosem, před prezidentskou volbou se šířily zvěsti o Kiskově vazbách na scientology.
Zatím to nevypadá, že by se příští rok v prezidentské volbě měli znovu střetnout. V médiích se spíš množí náznaky, že Kiska do boje o druhý mandát nepůjde, zároveň Fico nedávno na zdraví svého syna slíbil, že se o prezidentský post znovu ucházet nebude.
Odpor sílí i vůči ministrovi vnitra
V těžké pozici se po novinářově smrti ocitl i Ficův nejbližší muž – ministr vnitra Robert Kaliňák, o kterém se dřív mluvilo jako o jeho možném nástupci. Už v minulosti se objevily hlasy, které požadovaly, aby Kaliňák skončil, a to v souvislosti s jeho obchodními aktivitami s kontroverzním podnikatelem Ladislavem Bašternákem, který byl mezitím obviněn z daňových deliktů.
Po vraždě novináře Kuciaka teď rezignaci slovenského ministra vnitra žádá i koaliční partner Most-Híd. „Pozice pana Kaliňáka jako ministra vnitra není udržitelná. Je to otázka skutečně několika dní, že z vlády bude muset odejít,“ míní politoložka Soňa Szomolányiová. Vývoj ale ukazuje, že ani odchod Kaliňáka nemusí stačit. Vražda novináře může zemi výrazně změnit.
