Rozbité domy, vymlácená okna, všude na zemi desítky mrtvých těl. Takový je každodenní pohled obyvatel na jejich domovy ve vesnici Buzova na západ od Kyjeva. Podobně jako v Buči se zde odehrály krvavé boje a spousta lidí zaplatila životem za snahu bránit svá obydlí. Ti, kteří přežili, vypravují příběhy o tom, co se stalo jim nebo příbuzným a známým. Reportáž natáčel na místě zpravodaj ČT David Borek.
V kanalizační jímce vedle čerpací stanice u dálnice nedaleko vsi Buzova jsou stopy krve. Dole ve vodě leží těla dvou ukrajinských mužů se střelnými ranami. „Byli to místní domobranci, kteří se podíleli na obraně v první fázi války. Bránili naši školu a celou obec,“ říká Serhij Charytončyk, obyvatel vesnice Buzova. Každý den jímka přináší další nálezy, přímo u benzinové stanice totiž operovaly ruské tanky.
„Olega Tkačuka jsme pohřbili. Nebyl ještě ženatý, byl to náš soused, vysoký kluk. Můj bože! Jeho dům spálili, všechno shořelo. Našli ho bez hlavy,“ říká obyvatelka vesnice Buzova Nadiya. „První den války, 24. února, zemřel syn mých známých. Měl schůzku s dívkou v nedaleké vesnici a já přesně nevím, jak se to odehrálo, ale jeho auto vybuchlo a on zahynul,“ líčí další z obyvatelek vesnice Natalija.
Místní škola zažila ostřelování z ruských tanků, v jejím sklepení se přitom ukrývalo 156 žen a dětí. Betonový kryt naštěstí vydržel, škola je ale zničena. Škody utrpěla i zdejší zdravotní klinika. Trosky budovy školy si obhlíží bývalý žák Bohdan Pyljavskyj a smutně vzpomíná. „Jsou to ty nejhorší pocity, jaké můžou být. Chodil jsem sem jedenáct let. Mám na tu školu vřelé a dobré vzpomínky. A teď se bude muset znovu postavit,“ říká.
Vesnice má strategicky významnou polohu
Vesnice zčásti doplatila na svou polohu. Leží totiž na frekventované a strategicky významné dálnici spojující Kyjev a Žytomyr. Právě o ni Rusové stáli a chtěli od západu odříznout hlavní město Ukrajiny. To se jim dočasně podařilo.
„Skoro měsíc nefungovalo spojení mezi Žytomyrem a Kyjevem. Šlo o tento čtyřicetikilometrový úsek z Kyjeva a částečně až sem k Makarivu, který ostřelovali a v některým lokalitách plně ovládli ruští okupanti,“ řekl mluvčí ukrajinské armády pro Kyjevskou oblast Dmytro Kulibaba.
Dál už se ale Rusové nedostali. Právě u Buzové se rozhodlo o tom, že smyčku okolo Kyjeva nedokončili. Z jejich tanků zbyl jen šrot, ale stopy války v tomto regionu zůstávají. Obyvatelka Makarivu Zoja Zvyrjanová ukazuje, co zbylo z jejího bytu. „Venku stál tank a oni pálili, dokud nezničili náš dům.“ Má však štěstí, vedle panelového domu má chatku se zahrádkou, kde teď přebývá.
To další z obyvatelek Makarivu Olha Tymošenková na výběr nemá. Žije dál v rozstříleném činžáku. Jen okna zakryla igelitem, přes který ale do bytu proniká dubnový chlad. Domácnost sdílí s jedenáctiletou dcerou a kocourem, její synovec nepřežil. „Zemřel při bombardování. Utrhlo mu to ruku a půl těla. Teď je v márnici ve Fastivě. Doufáme, že budeme moct tělo vyzvednout a pochovat.“
Ve stěně ložnice zeje kráter po střepině, další prorazila ledničku. Boje skončily, ale zapomenout na vše nebude ještě dlouho možné.
