Přestože Ukrajina oficiálně nezveřejňuje počty padlých vojáků na frontě, konkrétní oběti z řad mladých, kteří narukovali na začátku ruské invaze, jsou těžkou připomínkou, že za vojenské úspěchy během obrany a protiofenzivy se platí lidskými životy. Jednotlivé příběhy vojáků také přibližují každodenní život na bojišti. Ve vesnici, která se loučila s jedním z padlých, natáčel štáb České televize.
Bojovat nemusel, ale šel. Ukrajinská vesnice se rozloučila s padlým
Události: Ukrajinské vesnice se loučí s padlými (zdroj: ČT24)
Ve vesnici Oksanyna v Čerkakském regionu se lidé naposledy sešli v březnu, když vyprovázeli pětadvacet zdejších mužů na frontu. Mezitím život plynul dál, dokud v listopadu nepadl první z nich. Pro místní to byl šok.
Na devětačtyřicetiletého Andrije se tehdy mobilizace nevztahovala a nemusel jít bojovat. Po sobě zanechal tři děti, přežili ho čtyři sourozenci i oba rodiče. „Převzal za nás odpovědnost. Abychom žili pod klidným nebem. Jako jeden z prvních se přihlásil k armádě a šel bránit zemi,“ přibližuje jeho rozhodnutí sestra Oksana.
„Vždycky byl první, patriot a lídr,“ vzpomíná jeho bratr Viktor. Ve vesnici byl prý Andrij oblíbený. Vyráběl dřevěné hračky pro místní školu a hrál ve fotbalovém týmu. „Pracoval v mléčné farmě, potom sloužil dva roky v ukrajinské armádě. Pak se vrátil a pracoval v opravně traktorů,“ doplňuje starosta vesnice na jihu Ukrajiny Valerij Sljusar Petrovič.
Mobilizace místních
Andrijova smrt nyní přiměla další místní muže, aby narukovali. I když je válka stovky kilometrů odsud, ničí životy všech. „Prosím, ukažte to Evropě, světu. Jeden zemře a dalších deset nastoupí na jeho místo. Je to těžké,“ apelovala po pohřbu Oksana.
Andrij byl granátometčík a podle úmrtního listu padl v boji během masivního ruského útoku na ukrajinské pozice 24. října poblíž města Nevelske na jihu Doněcké oblasti. Předtím se jeho jednotka zapojila do osvobozování Izjumu a prošla i boji v okolí Lymanu.
Ruiny Lymanu i okolí, které štáb ČT navštívil, napovídají, jak těžké boje měl Andrij za sebou. Ukazují i povahu střetů na východní frontě. Lidé tu přežívají v troskách měst nebo v okolních studených lesích a čelí neustálému ostřelování raketomety nebo dělostřelectvem.