Aféra Watergate, která stála prezidentskou funkci Richarda Nixona, před padesáti lety změnila vztah americké veřejnosti s politiky, je přesvědčen profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě Igor Lukeš. Jak ale v Událostech, komentářích připomněla zakladatelka a ředitelka serveru Investigace.cz Pavla Holcová, pátrací žurnalistika má hlubší kořeny a její podoba se od Watergate zásadně proměnila.
Aféra Watergate nalomila vztah a důvěru vrcholných politiků a veřejnosti, věří Lukeš. Případ podle jeho slov „propíchl balonek“ respektování prezidentského úřadu, ať už v Bílém domě sedí kdokoliv, i stranický protivník. „Ukázalo se, že i člověk, který bydlí v Bílém domě a byl do něj zvolen hned dvakrát, je jako my všichni ostatní,“ shrnuje profesor historie.
Za největší odkaz Watergate považuje potvrzení, že nikdo, dokonce ani prezident Spojených států, nestojí nad zákonem a musí se řídit pravidly. Zároveň podle něj kauza vytvořila pravidla moderní žurnalistiky. „Novináři si uvědomili, že ač nikým nevoleni, mají obrovskou moc a povinnost používat ji zodpovědně vůči společnosti,“ míní profesor.
Holcová se ale domnívá, že moderní investigativní žurnalistika vznikla dříve. Poukazuje na počin americké novinářky Nellie Bly, která v druhé polovině 19. století popsala nelidské podmínky v psychiatrické léčebně díky tomu, že se do zařízení infiltrovala jako nemocná. „Byla to první velká kauza, která otřásla nejenom světem, ale i samotnými médii,“ rekapituluje ředitelka Investigace.cz.
Zároveň doplňuje, že investigativní práce se od Watergate značně proměnila, mimo jiné i kvůli globalizaci. „Většina novinářů zjistila, že bez mezinárodní spolupráce nejde dělat velké kauzy, protože málokdo, ať už mluvíme o zkorumpovaných diktátorech nebo politicích, když v zemi něco ukradne, to tam nechá, protože by o to mohl zase přijít,“ zdůvodňuje Holcová, proč je nutné spolupracovat přeshraničně.
Příkladem mezinárodní novinářské spolupráce je skupina Bellingcat, která v minulosti analyzovala mimo jiné ruské sestřelení letu MH17, otravu Alexeje Navalného, ale například také výbuchy munice ve Vrběticích. „Používají techniky, které jsou přístupné pro každého občana téhle planety (…). Myslím, že my všichni jim a jim podobným musíme být vděčni za to, že odhalují pravdu a staví hráz proti lhaní,“ říká Lukeš.
Postavit se zlu, nebo živit rodinu
Přestože investigativní práce je drahá a náročná, Holcová věří, že má svoje čtenáře, kteří chápou hodnotu informací. Zároveň novinářka upozorňuje na to, že v tuzemsku není dostatečně právně ošetřena ochrana lidí, kteří jsou ochotni poukázat na nekalosti v systému, takzvané whistleblowery.
„Potřebují někoho, kdo je zaměstná. Velmi často právě proto, že měli potřebu poukázat na to, že se děje něco špatně, přijdou o zaměstnání,“ upozorňuje investigativní novinářka s tím, že člověk v takové situaci musí vážit, jestli se postaví zlu za cenu toho, že nebude například schopen živit rodinu nebo půjde k soudu.
Jedním z nejslavnějších whistleblowerů ve Spojených státech je Edward Snowden, který po zveřejnění utajovaných informací opustil Spojené státy, azyl nakonec našel v Rusku. „Snowden byl důstojník zpravodajských služeb, a aby se jím stal, musel podepsat dokumenty, kde se zcela jednoznačně zavázal nakládat s určitými informacemi určitým způsobem. Všechna tahle pravidla porušil a ať už si myslíme o morálním nebo etickém dopadu jeho práce cokoliv, tak to nic nemění na tom, že porušil existující zákony,“ upozorňuje Lukeš.
Snowdenův případ podle profesora historie a mezinárodních vztahů kontrastuje s whistleblowerem, jehož čin vedl až k impeachmentu amerického exprezidenta Donalda Trumpa. „Postupoval legální formou, velmi přesně krok za krokem všechno ošetřil a předal Kongresu zprávu o tom, že pan prezident vyjednával s prezidentem Ukrajiny stylem, který možná byl porušením zákona,“ připomíná Lukeš.
