ČR trpí zásadním deficitem územní demokracie. Centralizace, loutková krajská samospráva a nerespektování zemí vyřazují ČR z proudu vyspělých evropských států.
MZH k tématu Stav demokracie v ČR
Územně správní členění pro uplatnění vyšší územní samosprávy nebylo provedeno ani dle ducha Ústavy, našich tradic a evropských hodnot, ani podle přání občanů, ale ad hoc rozhodnutím ústavodárného sboru, které se neopíralo o volební programy jednotlivých stran. Jeho legitimita je tak nízká. Výsledkem politického handlování je rozdělení ČR na malé kraje s inspirací v komunistické diktatuře, které nejsou objektivně způsobilé k zajištění úkolu decentralizace státní moci. Naopak přispěly k upevnění centralizmu, který stojí v protikladu k hodnotám liberální demokracie a subsidiární samosprávy.
Demokratičnost moderního evropského státu je měřena nejen vztahem tří druhů moci a podílem občanů na vytváření zákonodárných orgánů, ale i mírou územní demokracie. To je možnost velkých občanských společenství, žijících mimo hlavního města, určovat svoje osudy vlastní vůlí. Tato územní demokracie v ČR absentuje, současná krajská zastupitelstva nemohou vlastními právními normami ovlivňovat jednání osob, jsou zcela závislé na dotacích ze státního centra. V Praze po zavedení krajského zřízení neubylo ani jedno ministerstvo nebo jiný ústřední správní orgán, nezmenšila se Poslanecká sněmovna, ani Senát.