Harrachov - Právě nyní v dubnu začínají žáby migrovat na svá trdliště. Ideální je pro ně teplý vlhký večer, kdy se vydávají na nebezpečnou pouť proto, aby přivedly na svět další generaci. Každoročně však spousta z nich končí pod koly aut. A důvod? Mnozí obojživelníci jsou po celý život vázáni na stejné místo trdliště. Cesty k nim zůstávají po generace stejné. Pokud je však protne silnice, obojživelníci svůj cíl nemění a často končí pod koly aut.
V Krkonoších žije šest druhů obojživelníků – mlok skvrnitý, čolek horský, čolek obecný, čolek velký, skokan hnědý a ropucha obecná. Někteří z nich, např. ropuchy a skokani, se po většinu roku pohybují na souši, často i daleko od vody. Vodu však potřebují k rozmnožování, neboť do ní kladou vajíčka, z nichž se líhnou pulci. A proto nelení a rok co rok se vydávají na stejnou cestu do stejných míst, aby přivedli na svět potomstvo. A nezastaví je ani to, že lidé jim do cesty postavili frekventovanou silnici.
V minulosti takových míst, kde obojživelníci při jarním tahu hromadně hynuli, bylo i v Krkonoších a Podkrkonoší mnoho. Úsilím Správy KRNAP se drtivou většinu z nich podařilo odstranit. Na mnoha místech jsou v tuto dobu dočasné zábrany, které žáby nepřeskočí, naopak se díky nim daří usměrnit pohyb žab a navést je do připravených plastových kbelíků. V nich je pak ochranáři přenášejí přes kritické úseky.
Účinnou pomocí obojživelníkům je vytváření či obnova drobných vodních ploch, v kterých se zadržuje voda. Sem se pak především v období rozmnožování obojživelníci stahují. Mezi takové vzorové lokality patří tůňky v okolí Harrachova při cestě k Mumlavskému vodopádu. Jedno z trdlišť lze najít například v Harrachově u spodní stanice lanovky na Čertovu horu. Na pěti metrech čtverečních je až 200 žab.
Nejčastěji podle KRNAPu hynou ropuchy obecné. Putují velmi pomalu a navíc se při osvětlení reflektory aut zastaví a zaujímají výstražný postoj. Z dalších druhů bývá doslova decimován zejména skokan hnědý, přestože se pohybuje o něco rychleji. Během jarního tahu musejí obojživelníci překonat často ohromné vzdálenosti. Skokan překoná v průměru 1 200 metrů a ropucha dokonce 1 700 metrů.
