Cheb – Pavel Barták pomáhal před osmi lety rozjet plzeňské Diecézní charitě v Chebu azylový dům Betlém s noclehárnou pro bezdomovce. V krátké době na to přichází Pavel Barták za vedením charity s dalšími nápady, postupně vzniká takzvané Středisko sociální rehabilitace. Bezdomovcům, kteří mají zájem postavit se znovu na nohy, tu chtějí dát novou příležitost.
Do azylového domu nebo do ubytovny je možné přijít se vyspat za 40 korun na noc. Bezdomovci se tu mohou zdarma vysprchovat anebo vyměnit oblečení. Barták ale chce lidem z okraje společnosti dát něco víc. „Bral jsem to tak, že každý z těch chlapů by měl dostat příležitost. Spousta jich pracovní návyky měla a někteří by si je mohli obnovit. Řada z nich přišla o rodinné zázemí, skončily firmy a ti lidé zůstali bez práce. A samozřejmě, pocit zbytečnosti je opravdu těžká věc,“ uvedl zástupce ředitele Diecézní charity Plzeň pro chebské projekty Pavel Barták.
Už v roce 2003 vzniká projekt s názvem Zpět do práce, který později zastřešilo nově zřízené Středisko sociální rehabilitace. Diecéze uspěla se žádostí o evropské dotace i o peníze ministerstva práce a sociálních věcí na vytvoření původně pěti, později osmi pracovních míst. Pomalu se z práce dotované stává námezdní, Barták nabízí pracovní skupinu městu i společnostem. „Pomáhají nám už od roku 2005 s údržbou Poohří, při formování krajinné výstavby. Je to úklid i zimní sněhová služba. Oni dokážou nabídnout i jiné ceny než firmy v okolí,“ potvrdil místostarosta Chebu Michal Pospíšil (ODS).
Od roku 2004 prošlo pracovní skupinou z Betléma 60 lidí, čtvrtina z nich si později obstarala vlastní práci a uspořádala svůj život. Současní klienti Střediska sociálních služeb si dokážou měsíčně vydělat kolem osmi tisíc čistého a díky tomu splácet své dluhy. „Je to obrovsky trpělivá záležitost. Nesmírně moc potřebuje právě lásku, aby se ten člověk cítil vtažený do problematiky. To Pavel určitě umí a za to mu samozřejmě děkuji,“ prohlásil ředitel Diecézní charity Plzeň Jiří Lodr. Podle zásad Střediska sociální rehabilitace dostane klient časově omezenou šanci. „Je na nás, abychom je přesvědčili, že je to pro ně obrovská příležitost, ne všude tuhle možnost mít budou. Mají rok a půl na to, aby se dostali z nejhoršího,“ dodal Pavel Barták.
Azylový dům s noclehárnou má 30 lůžek pro muže a 12 lůžek pro ženy. Plný je hlavně přes zimu a dostat se do osmičlenné pracovní skupiny v projektu Střediska sociální rehabilitace je ve zdejších podmínkách poměrně prestižní záležitost.
