Téměř polovina odlovených divočáků ze Šumavy stále vykazuje nadlimitní hladiny radioaktivity. Divočáci žerou podzemní houbu jelenku obecnou, která má schopnost fixovat radioaktivitu z půdy. Ta se na Šumavu dostala po havárii v Černobylu. Veterináři proto těla zvířat zabírají a poté likvidují.
Jelenku obecnou člověk v půdě najde stěží, prasata ji ale vyryjí. Nejvyšší nálezy radioaktivity v jejich svalovině proto vědci zjišťují na podzim a v zimě, když se nemohou nikde napást a potravu hledají převážně v zemi.
Radioaktivita se na Šumavu dostala po havárii jaderného reaktoru v Černobylu v dubnu 1986. Radioaktivní mrak se tehdy podle vědců natřikrát přenesl nad Evropou. Potíže s radioaktivitou v mase divokých prasat proto znají i myslivci na německé straně Šumavy.
Cesium je teprve v polovině svého rozpadu
„Hodnoty mají během roku výrazné výkyvy, podle toho jak migrují prasata. V dlouholetých průměrech je hladina kolem 40 až 50 procent nadlimitních radionuklidů stabilní. Cesium má poločas rozpadu 30 let, takže jsme zhruba v polovině rozpadu této radioaktivní dávky,“ vysvětlil vedoucí oddělení bezpečnosti potravin Státní veterinární správy Jiří Drápal.
Radioaktivní potrava může pro člověka znamenat nebezpečí vzniku rakoviny. O riziku lze ale podle odborníků mluvit až tehdy, kdyby někdo snědl asi 40 kilogramů kontaminovaného masa za rok.
Množství radioaktivních látek v mase lze snížit i způsobem jeho úpravy. Při vaření v tlakovém hrnci se sníží na polovinu, při opakovaném nakládání do láku až o 70 procent.
