Ani po dvaceti letech od restituce nedošlo na schwarzenberském zámku v jihočeských Čimelicích ke slibovaným stavebním úpravám, a architektonicky cenná památka tak nadále chátrá. Vlastník Karel Schwarzenberg stav objektu vysvětluje náročnou péčí o ostatní zámky a avizuje nápravu, památkáři hrozí pokutou. Pro Reportéry ČT o Čimelicích natáčel David Vondráček.
Trojkřídlý barokní zámek s rokokovými interiéry nedaleko Písku vyženili Schwarzenbergové v polovině 19. století. Předseda TOP 09 a někdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg zde dokonce prožil své protektorátní dětství; jeho otec totiž na sklonku 30. let inicioval prohlášení, ve kterém tuzemská šlechta slíbila věrnost českému národu.
V reakci na to nacisté po okupaci českých zemí na jaře 1939 zabrali rodové sídlo Orlík a knížecí rodinu internovali na čimelickém panství.
Když komunisté po únorovém puči prosperující schwarzenberské velkostatky vyvlastnili, přišla rodina o veškerý majetek včetně zámku nad vltavským údolím a letního sídla na Písecku. Navíc musela emigrovat do Rakouska. Následovalo rozkradení čimelického mobiliáře a postupná devastace objektu, od 50. do začátku 80. let na zámku sídlila střední filmová škola.
Původním vlastníkům se panství vrátilo až počátkem 90. let. Karel Schwarzenberg tehdy přislíbil obnovu jeho původního stavu a barokní stavbu, k níž ho váže emocionální pouto, si dokonce nechal ve svém vlastnictví i ve chvíli, kdy ostatní majetek převedl na svého syna Jana Nepomuka, prvorozeného prince a budoucí hlavu schwarzenberského rodu. Oprav se ale objekt až dosud nedočkal, a památkáři požadují minimálně konzervátorské práce.
Schwarzenberg: Nejdřív musíme najít Čimelicím účel
„Dostal jsem nazpátek příliš mnoho zámků,“ hájí se sedmasedmdesátiletý šlechtic. „Na udržování stačí už jen Orlík. Jsou tu Čimelice, Sedlec, Karlov. Není to úplně lehké, budovalo se to sto let a zničilo během padesáti, takže nyní bude zase nějakých padesát, sto let trvat, než se to dá do pořádku.“
Schwarzenberg tvrdí, že volnými penězi nedisponuje a že miliardový majetek v Rakousku leží v nemovitostech, které se neprodávají (to může být příklad rodového paláce v centru Vídně, kde funguje pětihvězdičkový hotel). Na letní sídlo mezi jihočeskými rybníky, které má v pronájmu jeho syn, ale prý také dojde.
„Když jsem s ním mluvil před měsícem, říkal, že půjdeme na Čimelice, ale je tady otázka. Nejdřív musíme, a toho se teď snažíme dosáhnout, najít, jakému účelu má sloužit, protože bez účelu budovu opravit nemůžete,“ konstatuje politik, který sám obývá lovecký zámeček Dřevíč nedaleko křivoklátské Sýkořice.
Památkáři: Bez ohledu na účel… zachraňte tapety
Jihočeským památkářům knížecí příslib nestačí. Nechtějí čekat, až některé vzácné zámecké artefakty úplně zaniknou, a Schwarzenbergovi hrozí pokutou. Nespokojení jsou především s interiéry zámku. „V první řadě nám jde samozřejmě o záchranu kulturního dědictví,“ konstatuje Ludmila Ourodová z krajského památkářského ústavu.
Bez ohledu na hledání účelnosti je podle ní akutně potřeba předměty v havarijním stavu zakonzervovat, aby nedocházelo k jejich dalšímu poškozování.
Hlavní zájem mají památkáři na vzácných tapetách z počátku 19. století, které zdobí lovecký a čínský salonek a po letech bez čištění jsou zčernalé a zteřelé, trhají se a lámou. Schwarzenberg připouští, že jsou ve špatném stavu, zároveň ale namítá, že v takové podobě už je restituovali. „Ve Francii a v Anglii jsou vyučení lidé, kteří by je uměli dát bezvadně do pořádku, ale restaurovat tapety je poměrně drahá záležitost.“
Bez lapidária
Obyvatelé Čimelic chtějí také oživit původní slib Karla Schwarzenberga, že udělá vše pro to, aby v prostorách zrekonstruované bývalé zámecké kaple vzniklo prohlídkové lapidárium barokních soch čimelického tvůrce Jana Hammera, jehož vzácné originály jsou dnes uloženy v bývalém kravíně.
Před třiceti lety stály ještě volně v plenéru v okolí Čimelic, ale povětrnostní podmínky je poškodily a pískovcovým skulpturám hrozil rozpad. Originály proto už od osmdesátých let postupně nahrazují kopie.
Podle starosty Bouška obec už před patnácti lety se Schwarzenbergy jednala o vzniku lapidária a dokonce kvůli tomu vznikla Hammerova nadace. Důstojné umístění pro barokní výjevy se ale až dosud nepodařilo nalézt, ačkoliv Schwarzenberg v roce 2005 přislíbil proměnu zámecké kaple do deseti let. „Bohužel se to nepodařilo. Dělal jsem jiné věci,“ uvádí Schwarzenberg. „Snad se Hammerova idea podaří obnovit. Uvidíme.“
