Znojmo - Dnešní jednání zastupitelstva Znojma mělo rozhodnout o vrácení pomníku připomínajícího vojevůdce Karla von Kopala do původního stavu. Stavební rekonstrukce pomníku na Komenského náměstí ve Znojmě byla dokončena už před časem, ale bez atributů připomínajících, pro koho byl v devatenáctém století postaven. Odpůrcům totiž vadily německé nápisy na pomníku. I když městská rada doporučila uvést pomník do původního stavu, nenašla pro to v zastupitelstvu dostatečnou podporu. Německé nápisy tak dál zůstávají v depozitáři místního muzea. A tam zřejmě i zůstanou. Starosta Vlastimil Gabrhel se po dnešním jednání přiklání k názoru, aby atributy byly právě v muzeu vystaveny.
Přestože pomník ve Znojmě stojí už od roku 1853, kdy jej pro svého přítele plukovníka Karla von Kopala nechali zbudovat jeho přátelé – znojemští měšťané, nápisy a atributy na něm chybí už od dvacátých let minulého století. Tehdy se vše, co by mohlo připomínat Rakousko-Uhersko, potíralo a zkrátka nepřišly ani pomníky hrdinů před vznikem Československa. Pomník Karla Kopala, proslaveného v bitvách s Napoleonem, označený německým nápisem – tehdy úředním jazykem – nevyjímaje. Vše bylo odstraněno a pomník zůstal obnažený.
Plukovník Karel Kopal (1788 – 17. 6. 1848) se narodil v Ctidružicích u Znojma jako syn Karla Kopala (1721 – 1787), úředníka ve Znojmě. Roku 1805 vstoupil jako kadet do pluku prince Bedřicha Sasko-Koburského. Roku 1809 je jmenován poručíkem u 6. praporu myslivců a velitelem předních stráží v brigádě Vécseyově. Roku 1814 je jmenován setníkem, r. 1835 majorem, r. 1841 podplukovníkem a r. 1846 plukovníkem a velitelem 10. praporu myslivců. Zúčastnil se během své kariéry napoleonských bitev (u Řezna a Lipska) a i o mnoho let později tažení maršála Radeckého v Itálii. Proslul odvahou a vojenským umem, díky kterému postupoval v hodnostech. Dne 17. června 1848 na následky ranění při útoku na Monte Berico umírá. Byl jmenován rytířem řádu Marie Terezie. Dvě baterie, které se zúčastnily střetnutí před Veronou v době italského tažení, obdržely jeho jméno. A konečně roku 1837 byl povýšen do šlechtického stavu.
„Samozřejmě před druhou světovou válkou byla snaha vše obnovit do původní podoby, ale po druhé světové válce už bylo jasné, že se to nestane. A tak jsme se rozhodli, že to uděláme my,“ vysvětlil ideu obnovy pomníku zastupitel a historik Jiří Kacetl.
Památkáři s obnovou souhlasili, ale pouze v původní podobě – tedy s atributy připomínajícími Kopalovu hodnost a s německými nápisy. Historici žádali o českou variantu, ale nakonec se shodli, že původní podoba bude pro obnovu pomníku nejlepší. Jenže pak přišlo na jednání zastupitelstva, a protože bylo před volbami, rozhodlo, že dořešení „problému“ nechá na novém vedení města. Někteří lidé z města, kde žijí pamětníci Sudet, mají s německým nápisem – přestože vypovídá o Čechovi Kopalovi – stále problém.
