Patnáct let po katastrofálních povodních bylo na jihu Čech ve znamení výstavby opatření proti opakování záplav. Přesto ale existují města, která jsou před velkou vodou stále bezbranná. Jedním z nich je Putim u řeky Blanice, kam se záplavy vracejí opakovaně. Město totiž proti velké vodě nijak ochránit nejde.
Putim už třikrát zatopila voda. Nikdo ale neví, jak povodeň zastavit
3 minuty
Putim zasáhla třikrát povodeň. Velké vodě se nemá jak bránit
Putim zasáhla povodeň za posledních jedenáct let už nejméně třikrát. Nejhorší byly roky 2002, 2009 a 2013. Putimští ale musí počítat s tím, že záplavám nedokáží nijak čelit. Obec, kraj i Povodí Vltavy si nechaly vypracovat řadu studií. Řešení ale zatím nikdo neobjevil.
„Zkoušeli jsme výpočtově všechno možné. Nic rozumného se s tím ale bohužel dělat nedá,“ řekl ČT ředitel závodu Horní Vltava Zdeněk Zídek. „Existoval návrh, že bychom kolem nejvíce zranitelné lokality vystavěli protipovodňovou zeď. Ale podloží je pískové a velmi propustné a voda se tak dokáže protlačit spodem,“ dodal starosta obce Petr Matouš (ČSSD).
Voda z Blanice i Otavy
Situaci Putimi komplikuje i její poloha. Obec se nachází těsně před místem, kde se Blanice vlévá do Otavy. A tak se do Putimi při povodních žene voda ze dvou stran. Jedna míří po proudu Blanice a druhá se vrací z přeplněné Otavy.
Zaplavená Putim při povodních v roce 2009
V roce 2002 zatopila voda padesát domů a jeden člověk zemřel. Hladina řeky tehdy vystoupala do výšky pět a půl metru. Podle starosty to byl pro obyvatele šok, a to nejen kvůli vzniklým škodám: „Poslední povodně v obci byly někdy v 50. letech. Lidé netušili, že by něco takového mohlo přijít.“
Voda se do opravené obce vrátila v roce 2005, ale v menší síle. Ničivý byl ovšem rok 2009 a také 2013, kdy byla Putim dokonce nejpostiženější obcí v kraji. „Všechno ale mělo o něco lepší průběh v tom, že lidé už počítali s tím, že voda přijde. Přece jenom vzpomínky z roku 2002 byly živé,“ dodal starosta.
Obec se ale z ničivých následků vždy dostala. Podle Matouše na tom má zásluhu i řada lidí z okolních obcí nebo jiných koutů republiky: „Jde o hasiče nebo spoustu dobrovolníků, kteří nám nezištně pomáhají. Jim jsme vděčni za to, že se vždycky po čase vrátíme k normálnímu životu.“
Dům u řeky nechce opustit ani Jiří Kozák, kterého vyplavila voda pokaždé. Opravy ho sice stály už statisíce, žije ale u vody a žít tu chce i dál. U domu má dál i zoopark, který v roce 2013 musel evakuovat. Klokani tehdy našli útočiště na faře, hadi v obecním sále. Dnes má zvířat víc a otevřeno denně pro každého.