Tmavé pražské uličky. Zní to romanticky, ale 170 let již takové nejsou. Když se setmí, zalije je světlo pouličních lamp. První plynové lampy osvětlovaly ulice v okolí Staroměstského náměstí, svítily také na Koňském trhu či v Uršulinské ulici. Plyn do lamp dodávala karlínská plynárna, která byla v Praze první svého druhu a byla uvedena do provozu současně s pouličním osvětlením 15. září 1847.
Praha v noci svítí 170 let. Plynové lampy odolaly i nástupu elektřiny
Ředitel Plynárenského muzea: Mnoho desítek let vydržely plynové lampy v symbióze s elektrickými (zdroj: ČT24)
Prvními osvětlenými ulicemi v Praze byly Celetná, Jezuitská (dnes Karlova), Mostní náměstí (Křížovnická), Na Příkopě, Ovocná, Nové aleje, Uršulinská (Národní) a také Staroměstské náměstí a Koňský trh (Václavské náměstí). Když se 15. září 1847 poprvé rozsvěcelo nové veřejné osvětlení, byly ulice plné zvědavých lidí. Květy tehdy psaly, jak plynové osvětlení Koňského trhu „obzvláště pěkný dojem působilo“.
Plynové osvětlení snadno mohla mít Praha již dříve. První lampy se rozsvítily v Londýně již v roce 1813 a do Rakouska se novinka dostala v roce 1833. Nabídky na vybudování osvětlení začaly brzy přicházet až do Prahy, ale magistrát jednu z nich vyslyšel až ve 40. letech. „Teprve v roce 1844 uzavřel smlouvu s Vratislavskou plynárnou, aby byla do tří let vybudovaná plynárna a dvacet let se osvětlovaly živější ulice pražské,“ popsal ředitel Plynárenského muzea Jan Žákovec.
Vyobrazení Karlínské plynárny v Plynárenském muzeu. Plynárna zajišťovala od roku 1847 osvětlení pražských ulic. Stála v místě, u dnešních ulic Pobřežní a Ke Štvanici
Plynové lampy osvětlovaly pražské ulice bezmála půldruhého století. Poslední zhasly až v roce 1985, ačkoli již koncem 19. století začal František Křižík ve městě osazovat své elektrické obloukové lampy. V té době však již měly za sebou plynové lampy revoluci – namísto slabého světla jednoho plamenu v nich bylo šest punčošek, které vydávaly dostatečně jasné světlo, aby se plyn dokázal udržet po boku elektřiny. „Mnoho desítek let vydržely plynové lampy v symbióze s elektrickými. Ve starých ulicích svítily lampy plynové a v nových ulicích elektrické,“ podotkl Jan Žákovec.
Po druhé světové válce ale soužití skončilo. Elektřina začala převládat a ve zmíněném roce původní plynové lampy nadobro zhasly. Elektrický monopol ale vydržel pouhých šestnáct let. Pak se plyn opět přihlásil ke slovu, ačkoli již nešlo o svítiplyn, nýbrž o zemní plyn. Od roku 2002 osvětluje celou Královskou cestu včetně Karlova mostu, který je jediným mostem na světě s plynovým osvětlením.
Podle ředitele Plynárenského muzea preferují osvětlení historické části Prahy plynem památkáři. Praha ostatně zdaleka není jediným starobylým městem, které se k plynu vrátilo. „Plynové lampy, to je oheň, jsou to plameny. Oheň byl lidskému oku vždy bližší než studená, inertní elektřina,“ zdůvodnil.
Novodobých plynových lamp je v Praze téměř 700. Lze je od elektrických rozpoznat podle skleněného krytu. U elektrických lamp je z matného skla, u plynových lamp ze skla čirého. Lampy jsou rozsvěcovány a zhasínány dálkově signálem z centrálního dispečinku ve stejný čas jako lampy elektrické. Zapalovací elektronika otevře přívod plynu z pouličního plynového potrubí a žárové punčošky se zapálí od věčného plamínku.