Podchod pod frekventovaným středem Václavského náměstí je už 50 let rušnou pěší křižovatkou hlavního města. Pro veřejnost se poprvé otevřel před 50 lety, 2. prosince 1968. Zaujal provedením, halu stavbaři obložili mramorem a lesklým hliníkem a vydláždili žulou. Supermoderní a tak trochu „západní“ tvář dodávaly podchodu i telefonní automaty s oválnými mušlemi z průhledného plexiskla.
Vůbec první halový podchod nejen v Praze, ale i v tehdejším Československu, zabíral plochu tří tisíc metrů čtverečních. Celkem deset schodišť umožňovalo výstupy do mnoha směrů – na Václavské náměstí k Muzeu či k Můstku, do ulic Jindřišské a Vodičkovy, dvoje schody vedly na tramvajový ostrůvek. Dnes funguje výstupů jen devět, jeden byl na naléhání majitele přilehlého domu krátce po přelomu století zrušen.
Největší pozornost u veřejnosti ovšem před půlstoletím vzbuzovala tehdejší novinka – pohyblivá schodiště, první toho druhu v Praze. Původně byla schodiště s přilehlými eskalátory u všech osmi výstupů do ulic, později byly některé zrušeny. Dnes zbyly eskalátory tři. Zájem povozit se byl v prvních dnech provozu velký. Za hodinu tehdy vyvezly pojízdné schody až pět tisíc lidí, tedy mnohem víc, než se požadovalo a plánovalo.
Náměstí bylo čtyři roky rozkopané
Pražané se svého podchodu dočkali po čtyřech letech výstavby, provázené řadou nepříjemných omezení v dopravě a rozkopaným srdcem Václavského náměstí. Se stavbou se začalo koncem roku 1964 kolektorem, do kterého se překládaly inženýrské sítě. Hloubení více než osmimetrové stavební jámy pak začalo v květnu 1967, tedy 19 měsíců před dokončením.
Ve středu náměstí se ovšem křížily dvě významné tramvajové tratě. Proto bylo tramvajové kolejiště převedeno na mostní čtyřramenné provizorium, jehož součástí byla i křižovatka obou tratí.
Stavbu tak obyvatelé města sledovali za jízdy tramvají takříkajíc v přímém přenosu. Neplánovanou „zatěžkávací“ zkoušku strop haly zažil pod pásy sovětských tanků při srpnové okupaci. Vydržel, ale dokončení díla se tím o něco prodloužilo.
Za 50 let existence zažil podchod lesk i bídu. V srpnu 1978 se stal součástí metra, respektive se propojil s vestibulem stanice Můstek na trase A. Jeho vybavení však postupně upadalo. Eskalátory byly na dlouho vyřazeny z provozu. Do podchodu se znovu vrátily až v 90. letech, ale už ve zmenšeném počtu, a aktuálně je provozu pouze jeden, další dva se opravují. Zato obchůdků a stánků ve středu haly postupně přibylo.
