Plzeň – V Česku přibývá tzv. sociálních pohřbů. Jde o případy, kdy se o zesnulé nepostarají příbuzní nebo známí a za ně to pak musí udělat obec. Poté, co bylo zrušeno takzvané pohřebné, počet těchto sociálních pohřbů rapidně přibývá, a tak zatěžují obecní rozpočty. Obec, pokud se do 96 hodin od úmrtí k zesnulému nikdo nepřihlásí, povinnost zajistit pohřeb ze zákona má. Zákon platí od roku 2002, dokud hradil stát pohřebné 5 tisíc korun, nebyla to pro obce taková zátěž. Nejde přitom zdaleka jen o bezdomovce, obec se musí o nebožtíky postarat bez ohledu na jejich majetkové poměry. Následné vymáhání na dědicích zesnulého je přitom velmi nejisté a jednání s ministerstvem, které má jako poslední instance náklady pokrýt, je zase zdlouhavé.
Rok mají uschovávat urny ve svých depozitech pohřební ústavy, některé schránky s popelem nebožtíků tu však zůstávají mnohem déle, Jiří Souček z Pohřebního ústavu Plzeň nemá to srdce uložit je do společného bezejmenného hrobu: „Nechávám je tady dva nebo tři roky, jestli se někdo nepřihlásí.“
Ještě v roce 2006 vyřizoval centrální plzeňský obvod 10 sociálních pohřbů za celý rok. Loni, po zrušení pohřebného, už jich bylo 23 a přibylo jich i letos. „Celková částka, kterou musíme hradit ze svého rozpočtu, činí asi 100 tisíc korun a šance, že získáme peníze zpět od pozůstalých, je minimální,“ potvrdil starosta ÚMO Plzeň 3 Jiří Strobach. Olga Sammerová ze sociálně správního odboru téže části Plzně doplnila: „Dost často se stává, že zesnulí jsou ze sociálně slabých rodin. Příbuzní by měli zájem je pohřbít, ale skutečně na to nemají.“
Většina nebožtíků je zpopelněna, problematické je to však u cizinců, v takovém případě obec žádá příslušný zastupitelský úřad o schválení. Pokud se do 30 dnů ambasáda neozve, musí obec cizince pohřbít do země. Náklady na uložení těla v boxu i samotný pohřeb jsou pak mnohem vyšší.
Tato problematika netrápí zdaleka pouze Plzeň. Největší česká města počítají sociální pohřby na stovky, v malých obcích jde spíš o výjimku, ale i to se stává. Tzv. hrobné zavedla podle odborníků už Marie Terezie a vydrželo v různých formách po staletí, bohužel tedy až do předloňska. Díky pohřebnému neměly např. domovy pro seniory problém zajistit pohřeb klienta. Stejně mohli postupovat i sousedé zemřelých a další pozůstalí, nyní je vše na obcích.
