Brno – Starým autům v centru Brna by mohlo odzvonit. Magistrát nevyloučil zavedení nízkoemisní zóny, k jejímuž vytvoření vyzvala opoziční Strana zelených. Výzva přišla po měření ultrajemného prachu, které ve městě proběhlo poprvé a ukázalo, že jsou brněnské ulice výrazně špinavější než v evropských velkoměstech. Dánský výzkumník Kåre Press-Kristensen dokonce v Brně našel nejvíce znečištěnou ulici ze všech měst, kde ultrajemný prach měřil. Vedení města se chystá zadat studii, která poradí, jak ovzduší ve městě zlepšit. Nízkoemisní zóna může být jedním z navržených opatření.
Brno patří k místům, která při zhoršených rozptylových podmínkách pravidelně zahaluje smog a – jak minulý týden ukázalo měření Kåra Press-Kristensena – je ve městě také vysoká koncentrace ultrajemného prachu. Opoziční zelení i občanská sdružení dlouhodobě kritizovala magistrát z nečinnosti, úřad ale nyní začíná hledat cestu ke zlepšení. „Připravujeme zadání studie, která by měla být podkladem pro stanovení opatření vedoucích k eliminaci zhoršování životního prostředí,“ řekl mluvčí města Pavel Žára. Jedním z opatření by mohlo být stanovení emisních zón. „Nicméně vše zatím připravujeme. Do doby vypracování studie chceme jít cestou maximálního úklidu v ulicích nebo vysazováním izolační zeleně,“ dodal Žára.
Právě k vyhlášení nízkoemisní zóny v centru města vyzvala magistrát Strana zelených. Odkázala nejenom na měření ultrajemného prachu, ale také na častý smog ve městě. „Stav ovzduší okolo frekventovaných ulic v centru města je přitom katastrofální. V loňském roce byl překročen zákonem daný hygienický limit celkem 70 dní, přitom zákon připouští jen 35. Letos bylo ovzduší v Brně silně znečištěné už okolo 20 dnů,“ upozornil předseda brněnských zelených a městský zastupitel Martin Ander. Zónu by chtěl prosadit ještě letos, jednat o ní začne na nejbližším jednání zastupitesltva. Podle zelených by se omezení v případě stanovení nízkoemisních zón týkalo hlavně automobilů s vysokými emisemi. Dotklo by se to především starších dieselových vozidel. „Záleželo by však na podmínkách, které by město pro nízkoemisní zónu stanovilo. Může platit mnoho výjimek. Nicméně pokud by byla zóna zavedená, ovzduší by se v nejvíce dotčených ulicích mohlo za rok dva zlepšit,“ poznamenal Ander.
Kåre Press-Kristensen v minulém týdnu měřil množství polétavého prachu v ulicích Prahy a Brna. Nejvyšší hodnotu naměřil v Praze, stalo se tak ovšem na autobusovém nádraží. V otevřené ulici zaznamenal vůbec nejvyšší hodnotu z měst, kde prach měřil, v brněnské Žižkově ulici u mateřské školy. V centimetru krychlovém vzduchu bylo v této ulici, která odbočuje z Úvozu, 103 tisíc částic ultrajemného prachu. V křižovatce Úvozu a Údolní ulice potom naměřil 55 tisíc částic na centimetr krychlový. V pražských ulicích naměřil Kristensen až 69 tisíc částic v centimetru krychlovém na Evropské. I když byla hodnota zhruba dvoutřetinová oproti brněnskému maximu, stále jde o velmi vysoké číslo. V dalších metropolích, kde Kristensen měřil, se hodnoty ultrajemného prachu na frekventovaných ulicích v centru obvykle pohybovaly kolem 30 tisíc částic na centimetr krychlový.
Co může způsobit polétavý prach?
I krátkodobé vdechování prachu zvyšuje počet zánětlivých onemocnění plic a působí negativně na cévní systém. Dlouhodobé působení prachu potom zhoršuje plicní funkce, zvyšuje počet chronických onemocnění plic a snižuje délku života. Na částice se váže také rakovinotvorný benzoapyren.
Jako prachové částice či polétavý prach se obvykle označují částice s průměrem menším než 10 mikrometrů (jeden mikrometr je miliontina metru). Jemné částečky o průměru do 2,5 mikrometru jsou schopny pronikat hluboko do dýchacího systému, a jsou proto pro zdraví lidí nebezpečnější. „Jsou zhruba pětsetkrát až tisíckrát menší než průměr lidského vlasu. Vznikají ve spalovacích motorech automobilů a jejich významným zdrojem ve městech jsou vozidla s dieselovými motory. Pronikají hluboko do dýchacího systému, v plicních sklípcích se dostávají do krve, kde poškozují stěny cév a vedou k vážným onemocněním, jako jsou infarkt a mozková mrtvice,“ popsal Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví.
