Nadační fond Spoluživot hledá nové hostitele pro děti z dětských domovů. Hostitelská péče je málo známou alternativou k náhradní rodinné péči. Na rozdíl od adopce či pěstounství dítě nepřichází do nového domova na každodenní bydlení. Hostitel se nestává náhradním rodičem, ale nabízí možnost trávit společný čas a navázat dlouhodobý vztah. V dětských domovech v Česku žije přes čtyři tisíce dětí.
Desetiletá Drahuška žije už několik let v transformované domácnosti Dětského domova Litovel. Ráda zpívá a v jejím zájmu ji podporuje její hostitelka Lucie. U ní oslavila Drahuška i narozeniny. „Slavili jsme, přišla celá rodina a bylo to dobré,“ řekla.
Takových hostitelů by ale potřebovali víc nejen v litovelském domově. „Děti mají možnost zažít, jak to funguje v rodině. Mají toho člověka – hostitele – pro sebe. Ve skupince v domově je šest dětí a jedna teta, takže se pozornost tříští mezi všechny,“ vysvětlila vedoucí vychovatelka Dětského domova Litovel Renata Doubravová.
Dlouhodobý vztah
V hostitelské rodině může dítě zažít rodinnou oslavu, Vánoce nebo letní prázdniny. „Hostitelská péče je navázání dlouhodobého vztahu s dítětem z dětského domova. Přechází do jeho života i po odchodu z domova,“ uvedla výkonná ředitelka nadačního fondu Spoluživot Šárka Nácovská.
V České republice je přes 130 dětských domovů, ve kterých žije přes čtyři tisíce dětí. „Když je vezmeme do rodiny, ukazujeme jim jiné modely a vzory chování. Vidí, že táta chodí do práce, máma se stará o domácnost. Jsou to jiné vzory, než jaké potkávají ve svých biologických rodinách – například jak vypadá vztah, že to není manipulace,“ popsala Nácovská.
Rozdíl mezi pěstouny a hostiteli
Hostitelská péče má odlišný průběh i pravidla než pěstounská péče. Děti v pěstounské péči žijí v nové rodině dlouhodobě, a pokud je to možné, zůstávají tam až do zletilosti. O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud. Pěstouni dostávají odměnu i měsíční příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jehož výše závisí na jeho věku.
V hostitelské rodině pobývá dítě pouze krátkodobě a veškeré výdaje hradí hostitelé. Zapojit se mohou jen děti, které jsou schopné tuto změnu pochopit a přijmout – většinou jde o starší školní věk. Menší děti často nechápou nutnost návratu do dětského domova.
Hostitelé s nimi jezdí na výlety, tráví spolu čas doma a vytvářejí vztah, který je pro ně nenahraditelný. Nadační fond Spoluživot už pomohl najít zhruba stovku hostitelů, převážně v Čechách. Nové dobrovolníky nyní hledá i v Olomouckém kraji, kde jich je nedostatek.
V bytě dětského domova v Litovli žije šest dívek, hostitelku má pouze jedna z nich. „Teta Lucinka si domluvila, že pro mě přijede 17. dubna. Já mám koncert v Uničově. Odzpívám to všechno a potom mě vyzvedne,“ těší se Drahuška.
I když hostitelská péče není přesně ukotvena v zákoně, musí každý zájemce projít schvalovacím procesem orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Zahrnuje přípravu, psychologický pohovor i návštěvu sociální pracovnice v domácnosti. Spoluživot následně nabízí propojení s dětským domovem, školení i dlouhodobou podporu.
