Praha/Děčín – Napříč Českem stojí mnoho majestátních nádražních budov. Některé jsou po rekonstrukci nebo se jí v nejbližších letech dočkají, jiné budou muset sloužit cestujícím ještě nějaký čas v podobě, kterou dostaly již před desítkami let. Jsou však i rozsáhlé nádražní budovy, které už neslouží původnímu účelu a současně se o ně z různých důvodů nikdo nestará.
Kdysi výstavná nádraží nikdo nechce, zatím se rozpadají
Praha-Vyšehrad: Tápání nekončí
U kdysi výstavné budovy nádraží Praha-Vyšehrad přestaly zastavovat vlaky již v roce 1960. Od té doby je nevyužita, na čemž se nic nezměnilo ani poté, co ji České dráhy prodaly firmě Rail City Vyšehrad. Její plány na revitalizaci historické budovy a přístavbu kancelářských objektů se dodnes neuskutečnily, společnost odkazuje na aktivisty, kteří napadli stavební povolení. Zatímco však úřady o povolení znovu rozhodují, firmě dochází čas, stavební úřad totiž stanovil, že má být staniční budova do konce listopadu zabezpečena před další devastací. Rail City Vyšehrad však bez povolení na stavbu sousedních budov nechce vůbec nic dělat.
Petra Tachecí a Luděk Jíra o chátrajících nádražích (zdroj: ČT24)
I kdyby se firma na poslední chvíli rozhodla, že nádraží zabezpečí bez ohledu na stavební povolení, pravděpodobně by to už během zbývajícího týdne nestihla. „Měla to být oprava střechy, oprava zřícených trámů, které jsou vevnitř – aby stávající historická památkově chráněná budova šla užívat,“ představil požadovaný rozsah prací místostarosta Prahy 2 Václav Vondrášek. Ředitel pražských památkářů Jiří Skalický uvedl, že firmě hrozí dvoumilionová pokuta, pokud nařízení nesplní.
Chátrání vyšehradského nádraží započalo v 80. letech minulého století, kdy po nepovedené rekonstrukci začalo do budovy zatékat. Československé státní dráhy a jejich nástupci – státní a později akciové České dráhy – však na její zoufalý stav nikdy nezareagovaly. Když začala být situace kritická, rozhodly se nádraží prodat. Přechod do soukromých rukou v roce 2007 však vůbec nepomohl – naopak: Jediným významným činem, který nový vlastník provedl, bylo zbourání památkově chráněné čekárny na druhém nástupišti. Firma vede už několik let spory s Prahou 2 a občanskými sdruženími, protože chce staré nádraží obestavět kancelářskými budovami. Nedávno městská část přistoupila na kompromisní variantu, aktivisté jsou však nadále proti.
GALERIE
Děčín-východ
Děčín-východ: Obří pohraniční stanice na pokraji rozpadu
Ve stanici Děčín-východ sice zastavují vlaky dodnes, ale stav její budovy si nezadá s pražským Vyšehradem. Nádraží bývalo významnou pohraniční stanicí, procházela jím hlavní trasa spojující Vídeň a Drážďany, dnes však už budova drahám k ničemu není, a tak chátrá. Její vybavení rozkrádají zloději kovů, rozpadá se zdivo a propadá se strop.
Zlepšení stavu rozsáhlé budovy nelze očekávat. Jediný, kdo by byl ochoten opravit ji, je město, které by ale chtělo, aby České dráhy nemovitost nejprve zdarma převedly na město. To však dráhy odmítají, tvrdí, že to nesmějí. „Jde o prodej budov, nemůžeme tyto budovy darovat,“ řekl mluvčí ČD Petr Šťáhlavský s tím, že žádný zájemce o koupi nádraží není. Město ale za takových okolností nemůže s opravou pomoci. „Nemůžeme použít dotace, protože to není náš majetek,“ vysvětlil primátor František Pelant s tím, že ve vlastní pokladně nemá město dost peněz.
Majestátní, ale vzhledem k velikosti nepotřebnou budovu mohl v minulosti zachránit plán ministerstva kultury na vybudování železniční expozice Národního technického muzea. To však nakonec vznikne v jiných chátrajících historických prostorách bývalého depa Praha-Masarykovo. Pět let starý verdikt byl pro Děčín-východ dost možná osudný.
Bývalá pohraniční stanice
Prokletí pohraničních nádraží
Děčín-východ není jediná rozsáhlá budova, pro kterou už není využití. Podobný osud potkal mnoho dalších stanic v pohraničí. V zemi uprostřed Schengenského prostoru nejsou velká pohraniční nádraží potřeba, tím spíše, že řada vedlejších přeshraničních tratí zanikla nebo se využívá jenom minimálně. Velká nádraží ve špatném stavu tak jsou k vidění například v Moldavě v Krušných horách, Dolní Poustevně nebo třeba Meziměstí. Kdysi výstavná budova nádraží ve Vejprtech potom byla zdemolována, zbyla pouze rekonstruovaná část severního křídla. Nejde přitom o český svéráz – podobný je osud pohraničních nádraží i v jiných evropských zemích. V ruinu se postupem času proměnilo i největší nádraží celého kontinentu skryté u zrušené přeshraniční dráhy v srdci Pyrenejí v Canfrancu.