Pražský vrchní soud potvrdil výjimečný dvaadvacetiletý trest ženě z Karlových Varů, která loni na jaře zabila svoji tříletou dceru a pokusila se zavraždit i pětiletého syna. Zamítl její odvolání, ve kterém uváděla, že nebyla v době spáchání činu příčetná a že trest je nepřiměřeně přísný. Matka se k pobodání dětí přiznala.
Odvolací soud potvrdil ženě výjimečný trest za vraždu dcery a pokus o vraždu syna
„Je to trest přísný, nikoli však nezákonný či nepřiměřený,“ řekl předseda senátu Martin Zelenka. Čin měl podle něj velmi závažné následky. Mezi přitěžující okolnosti lze podle něj přičíst surový způsob, jakým žena děti napadla, a důvod, ze kterého to udělala. Matce přitížilo i to, že chtěla zabít své vlastní a velmi malé děti.
Tragédie se stala 16. dubna odpoledne v bytě na jednom z karlovarských sídlišť, kde žena žila od ledna s partnerem a třemi malými dětmi. Právě v ten den se měla s rodinou kvůli neplacení nájmu z bytu vystěhovat. Situaci se rozhodla matka vyřešit tím, že dvě z dětí zabije. Syna bodla pětkrát do krku, dceru devětkrát. Dívka na místě zemřela, vážně zraněný chlapec přežil. Třetí dítě, šestitýdenního chlapce, žena nezranila.
Žena se k útoku přiznala, odmítla však úkladný motiv. Uvedla, že děti milovala. Kvůli dluhům a obtížné finanční situaci rodiny zatížené insolvencí byla podle svého vyjádření ve velkém stresu a neuměla situaci řešit. Obávala se údajně, že s dětmi nebude mít kam jít, nebude pro ně mít zajištění. Její obhájce Jaromír Rokusek pak v odvolání zpochybnil její příčetnost v době činu.
Podle znalců měla žena poruchu osobnosti, duševní poruchou ale netrpěla. Advokát však uvedl, že měla pouze několik dní po šestinedělí, což mohlo její stav ovlivnit. Také její poruchu osobnosti nelze podle něj brát na lehkou váhu – nedokázala kvůli ní racionálně vyhodnotit, že její situace není bezvýchodná. Podle obhájce by její strach mohl posloužit jako omluvitelná pohnutka, což by snížilo její trestní sazbu. „Nelze se na paní obžalovanou dívat jako na úkladnou vražedkyni, ale jako na nešťastnou matku,“ prohlásil.
Zelenka ale podotkl, že její pohnutku nelze hodnotit jako obrannou, hnanou strachem. „Celé jednání zvážila,“ uvedl Zelenka. „I z tohoto se nemohlo jednat o silné rozrušení,“ prohlásil. Žena podle něj rezignovala na hledání řešení své situace a zareagovala velmi egocentricky.
Soudy poukázaly na to, že žena v tak zoufalé situaci nebyla. Například její sestra jí nabízela volný pokoj, ve kterém může i s dětmi bydlet. Také s majiteli bytu bylo možné dále o vystěhování jednat. Podle advokáta však byla žena na všechno sama, partner jí nepomáhal. Také starost o finance nechal plně na ženě.