Za vraždu tříleté dcery a pokus o vraždu pětiletého syna vyměřil ve čtvrtek Krajský soud v Plzni jejich osmadvacetileté matce z Karlových Varů výjimečný trest 22 let vězení. Rozsudek zatím není pravomocný. Podle soudu žena letos v dubnu pobodala kuchyňským nožem s dvaceticentimetrovou čepelí nejdříve svého syna a pak zabila dceru. Chlapec útok přežil.
Soud uložil ženě výjimečný trest za vraždu dcery a pokus o vraždu syna
Státní zástupce pro ženu navrhoval trest 22 let vězení. Obhájce, který zpochybnil plnou příčetnost obžalované, navrhl, aby byla případně potrestaná pouze za zabití, a to mimořádně sníženým trestem v délce tří až pěti let.
Tragédie se stala 16. dubna odpoledne v bytě na jednom z karlovarských sídlišť, kde obžalovaná žila od ledna s partnerem a třemi malými dětmi. Právě v ten den se měla s rodinou kvůli neplacení nájmu z bytu vystěhovat, zaznělo u soudu. Těsně před tím, než si majitelé bytu přišli pro klíče, žena podle soudu v ložnici bytu zasadila své dceři nejméně devět bodných ran a synovi nejméně pět. Rány směřovala výhradně na krky dětí. Dívka na místě zemřela, vážně zraněný chlapec přežil. Třetí dítě, šestitýdenního chlapce, žena nezranila.
Obžalovaná se před soudem k útoku na vlastní děti přiznala. Odmítla ale úkladný motiv svého jednání. Uvedla, že děti milovala. Kvůli dluhům a obtížné finanční situaci rodiny zatížené insolvencí byla podle svého vyjádření ve velkém stresu a neuměla situaci řešit. Obávala se prý, že s dětmi nebude mít kam jít, nebude pro ně mít zajištění.
Znalci z oboru psychologie a psychiatrie uvedli, že žena má histriónskou poruchu osobnosti, chová se emotivně, iracionálně. Její jednání označili jako egocentricky pojaté řešení obtížné situace. Rozpoznávací a ovládací schopnosti v době činu byly podle znalců zachované.
Státní zástupce míní, že si uvědomovala, co dělá. „Nemohu se ztotožnit s tím, že její situace byla bezvýchodná. Její sestra jí nabídla, že může bydlet u ní. Obžalovaná ale vzala osud svých dětí do svých rukou a rozhodla, že jedno bude žít a dvě žít nebudou. A jak se rozhodla, tak učinila,“ řekl žalobce.
Žena sama připustila, že nechala žít jen šestitýdenního syna, protože si v budoucnu nebude nic pamatovat. Nechtěla ale, aby se starší dvě děti musely dívat na to, jak se z nich stávají bezdomovci.