Hustopeče - Rarita ve střední Evropě, memento minulých dob a nové místo pro turisty znavené při pouti cyklostezkami - to všechno je mandloňový sad u Hustopečí, přezdívaný místními kalifornská pláň. A v těchto dnech začíná kvést. Mandloň je totiž strom, který kvete ze všech stromů nejdříve. Hustopečské, které byly vysazeny hned po válce, po převratu osiřely. Teď se je snaží probrat k životu lidé ze společnosti Kamenný vrch, které z nich chtějí vykřesat bioprodukt.
Zemědělské firmě, která se stará o sousední meruňkový sad a jejíž ovce spásají trávu v okolí, pronajalo mandloňový sad město. Nemělo totiž na jeho údržbu dost peněz. Do neoploceného areálu sice chodili pomáhat dobrovolníci a děti z místní základní školy, ale to nestačilo. Péče o sad něco stojí.
Idea přitom zůstává stejná, jen je jiný provozovatel. Kamenný vrch si ale hodlá na mandloních upevnit své dobré jméno ekologického zemědělce. Už za 5 let chtějí na trh uvést hustopečskou mandli v biokvalitě. „Sady rozhodně nechceme oplotit, ale naopak budou otevřené, aby si kolemjdoucí mohl v kvetoucím sadu odpočinout nebo čerstvé mandle ochutnat,“ uvedl už před dvěma měsíci jeden z jednatelů společnosti Kamenný vrch David Langar.
Výjimkou budou podle něj jen dny, kdy v ohrazeném sadu budou spásat trávu ovce. „Mandloňový sad je středoevropskou raritou a chceme do něj přilákat návštěvníky tak, aby sloužil pro propagaci města a cestovního ruchu,“ dodal Langar.
„Firma na sebe převezme veškeré povinnosti související s udržování sadu, bude stromy pravidelně prořezávat a její ovce budou spásat trávu,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí Miroslav Hanzlíček. Unikátní sad se tak po desítkách let dočká péče, jakou si zaslouží, a přitom zůstane přístupný veřejnosti.
Mandloně byly v Hustopečích vysázeny v roce 1948, kdy byly zastaveny dodávky mandlí ze Španělska, Itálie a Řecka. Komunistické vedení chtělo zbavit cukrovinářský průmysl závislosti na západu a rozhodlo se plodinu pěstovat. Mandle z Hustopečí putovaly především do čokoládovny Zora Olomouc, ale i do dalších potravinářských zařízení. Po převratu se plodina začala znovu dovážet z jižnějších zemí a pěstování v sadu skončilo jako neefektivní. O sad se dlouhá léta nikdo nestaral. Z původních 50 tisíc stromů jich zůstala pouhá tisícovka na ploše pět hektarů
